Vysoká škola demagogie Jiřího Ovčáčka

Z historie i z osobního života víme, že obvyklou taktikou agresorů je vydávat se za oběti. Nyní sledujeme skrze reakci Hradu na závažné informace, že se prezident a jeho kancléř Vratislav Mynář pokoušeli zasahovat do nezávislosti justice, novou variaci na toto téma.

Shrňme celou trudnou historku. Expředseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček vystoupili s přesvědčivými informacemi, ze kterých plyne, že se Hrad pokoušel ovlivnit rozhodování soudů. Dával najevo, jaké rozhodnutí by bylo "záhodno" učinit například v kauze jmenování profesorů, a dokonce naznačoval obchod ve stylu "funkce za rozhodnutí". No a Hrad, místo aby z něj zaznělo aspoň "sorry jako", se snaží z prezidenta udělat oběť a otočit vše proti soudcům.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček prohlásil: "V důsledku celá záležitost poškozuje především justici. Útok na prezidenta republiky je útokem politickým a není vhodné, aby v demokratickém státě se jakýkoliv soudní funkcionář zapojoval do politického boje s prezidentem republiky."

Je to nádherná ukázka totální demagogie, pokusu všechno obrátit vzhůru nohama.

Zaprvé jaký útok? Vždyť jediné, co soudci Baxa a Šimíček udělali, bylo to, že upozornili na nepatřičné chování prezidenta a jeho kancléře, které by mohlo nést dokonce znaky trestného činu. Nejde o žádný útok, ale naopak o obranu proti invazivnímu chování výkonné moci – o obranu nezávislosti soudů.

Ovčáčkův pokus interpretovat vše jako politický útok je nesmyslný i z toho důvodu, že soudci prezidentovi žádnou politickou, ani jinou škodu způsobit nemohou. Miloš Zeman už potřetí kandidovat nemůže a dle ústavy ho nelze trestně stíhat či jinak hnát k odpovědnosti. Tedy samozřejmě s výjimkou ústavní žaloby, na kterou ovšem vzhledem k tomu, že by se pod ni musely podepsat dvě třetiny poslanců i senátorů, v praxi nikdy nemůže dojít.

Nutno jasně říci, že nikoli soudci, ale prezident a jeho lidé můžou způsobit svým chováním vážnou škodu. Zpochybňováním nezávislosti justice (jak to předvedl kancléř Mynář, když v pátek prohlásil, že nevěří, že by soudy vyřešily spor o jeho bezpečnostní prověrku nezávisle) narušují důvěru v celý systém.

Ale hlavně: Pokud je v právním státě něco "nevhodné" – jak to formuluje mluvčí Ovčáček – tak je to především snaha politiků ovlivňovat soudní rozhodnutí ve svůj prospěch. Něco takového přímo ohrožuje princip dělby moci, samotný základ fungování liberální demokracie.

Celkový středoevropský kontext, kde například v Polsku zašly pokusy osekávat nezávislost justice tak daleko, že evropská komise vyvolala proti zemi řízení pro porušení základních hodnot, je snad dostatečně varující. Opravdu to není tak, že by někde soudy a soudci "útočili" na výkonné politiky – v celém regionu je to spíš obráceně.

A platí to bohužel i v aktuálním případě. Agresorem – jak v osobním, tak v ústavním smyslu – je prezident Miloš Zeman a nikdo jiný. Přes všechnu demagogickou snahu jeho mluvčího tvrdit opak.

Psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo PLUS.