Zemana se už nezbavíme. Ale můžeme se zbavit prezidenta

Nejdřív vedle sebe položíme několik faktů z poslední doby:

- Aparát prezidenta Miloše Zemana je placen čínskou firmou Huawei za propagaci, o kterou se také velmi snaží. Prezident a jeho spolupracovníci zneužívají svoji moc a snaží se zasahovat do živých soudních sporů, které se jich týkají.

- Nedávný průzkum Českého rozhlasu: většina politických stran dnes zpětně lituje zavedení přímé volby prezidenta.

Ano, zavedení přímé volby prezidenta byla chyba a politici na to přišli klasicky až s velkým zpožděním.

Přímou volbu nikdo nepotřeboval. Byl to trik. V parlamentu ji prosadila koalice ODS, TOP 09 a VV, ale žádala ji už dříve třeba i ČSSD. Jenže v letech 2010 a 2011, kdy byla přijata, byla země ještě zdeptána ekonomickou krizí a hlavně krizí politickou. Velká popularita “nestranické” vlády Jana Fischera v kontrastu s neustále se snižující oblibou “tradičních” politiků pěkně vystrašila lídry všech parlamentních stran. Museli něco vymyslet.

Zavedení přímé volby prezidenta byla kost, kterou politici hodili čím dál tím nespokojenější smečce voličů. A povedlo se. Smečce se řeklo, že dostane větší podíl na moci, a štěkot ustal. Na chvíli.

Bývalý ministr spravedlnosti, bývalý předseda Nejvyššího soudu a také bývalý ombudsman Otakar Motejl o přímé volbě před více než patnácti lety řekl: “Na přímou volbu přecházejí většinou státy poté, co prodělávají nějakou krizi, a přímo volený prezident je z toho má vytáhnout. Ukázka za všechny je Francie s de Gaullem. Některé východoevropské země byly puzeny podobným způsobem a vesměs to tam selhalo. (...) V současné době je přímá volba v Česku vysloveně účelová karta. Chtěl bych vidět na zkoušku, jak by dnes u nás dopadla.”

Víme, jak to dopadlo, a ano, zde může přijít námitka - přímá volba dnes vadí hlavně těm, kterým vadí Miloš Zeman. Jenže ono to může být za čtyři roky přesně naopak. Potíž je jinde. Je to už dávno známé riziko, které naprosto přehlížíme.