Silná slova Tomáše Sedláčka proti českým katolickým kněžím postrádají podstatu. Čestnost zvítězí

Silná slova ekonoma a publicisty v Čechách postrádají opodstatnění a vysvětlím proč. Tomáš tvrdí, že kněží se zdráhají omluvit za pohlavní zneužívání, kterého se dopustili někteří duchovní v západní části světa, zvláště v 60. a 70. letech. Otázka je, kolík případů bylo v tehdejším Československu. Vyžádat si omluvu, vyžaduje před tím provinění, a když nejsou zatím důkazy, nevyvolávejme hon na čarodějnice a porušení principu presumpce neviny.

Ano, čeští kněží by se mohli čas od času třeba omluvit za chyby jiných, ale nezapomínejme na to, že vrcholná autorita těchto mužů, totiž papež František, neustále vyjadřuje lítost nad sexuálním zneužíváním. Vzpomínám si, jak minulý rok nabádal všechny katolíky včetně sebe, aby se obrátili a dělali pokání. Dle mého názoru je důležitější, aby se církev řádně postarala, aby se tyto smutné případy neopakovaly. A je mnoho opatření a auditů, které církev zavedla od roku 2000. A je také mnoho kněží, kteří byli od dob Jana Pavla II. postaveni mimo službu kvůli těmto prohřeškům. Jedním z posledních, kteří na ně doplatili, byl mocný washingtonský arcibiskup Theodore Edgar McCarrick. Výsledkem těchto opatření je skutečnost, že neznáme skoro žádný případ pohlavního zneužívání od začátku nového milénia. To je dobrá zpráva. To jsou fakta.

Pustit se do debaty s Tomášem o tom, jakým způsobem církev nakládala s mocí v dějinách a jak dnes katolíci zpřítomňují nejtemnější stránky středověku, by bylo sympatické (církev "zatím bohužel stále povětšinou šíří svou středověkou tmu"). Tomáš se netají tím, že vstupuje do debaty jako vyznavač ekonomické vědy. Kdyby byl historik, možná by si uvědomil, že ve středověku byly i momenty intelektuálního rozmachu. Církev často podněcovala založení univerzit, bádala, posunula hranice znalostí. Byly tu různé proudy. Nebylo to monolitické nebo jednotvárné. Existovaly intelektuální tradice založené na tzv. "via antiqua", zastoupené Augustinem, Bonaventurou a Akvinským, a "via moderna", zastoupené Marsiliem Padovským, Vilémem z Ockhamu a Niccolem Machiavellim. Mám pocit, že pojetí církve, které Tomáš kritizuje, se blíží tomu, co vzniklo vlivem lidí, jako byl Machiavelli. Vladař jakožto absolutistický monarcha se hlavně stará o setrvání u moci. A tento pojem moci není rozumový, nýbrž voluntaristický. Nemá zakotvení v nějakém racionálním plánu, ale mění se podle situace a chuti vladaře (světského či církevního) nebo parlamentu.