Starý příběh vypráví, že vyvolený národ musel putovat čtyřicet let pouští, než došel do země zaslíbené. Od vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv uplynulo již sedmdesát let a my jsme v globálním měřítku stále na cestě pouští lidských vztahů k jejímu naplnění. Je smutné konstatovat, že ani po tak dlouhé době není dodržování jejích ustanovení na celém světě samozřejmostí. Ustanovení jako "každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost", "nikdo nesmí být mučen" či "všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci" jsou stále pro mnoho lidí v zemích totalitních a represivních režimů jen vzdáleným snem.

Na druhou stranu jsme však díky ní ušli již velký kus cesty. Všeobecná deklarace lidských práv vyhlášená Valným shromážděním OSN se stala základním pilířem ochrany lidských práv a změnila právní úpravy mnoha států včetně toho našeho. V době jejího vyhlášení 10. prosince 1948 jsme se nacházeli již několik měsíců po takzvaném "vítězném" (ve skutečnosti tragickém) únoru pod vlivem Sovětského svazu. Spolu s dalšími zeměmi východního bloku jsme se hlasování o jejím přijetí zdrželi. Jak hořce to museli tehdy vnímat kdysi svobodní lidé První republiky, formovaní mravními ideály prezidenta Tomáše G. Masaryka?

Zbývá vám ještě 50 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se