Kde začíná a končí občanská odpovědnost

Uvědomělý občan je snem patrně každého zřízení, bez ohledu na to, jak je humánní, totalitní, osvícené. Samozřejmě to nikdy nikdo, kdo je u státního kormidla, nepřizná, ale je to logické: uvědomělý občan rovná se poslušný občan. Snáze se s ním manipuluje (fuj, to je ošklivé slovo) poukazováním na problémy, které svou nežádoucí, neřízenou a nečekanou aktivitou vyvolává. Ať se nám to líbí, nebo ne, jistou logiku to má. Děti na výletě spojíme lankem s poutky, protože jinak je pohromadě neudržíme. Je to sice omezení, ale – jak to lahodně zní – k jejich prospěchu. I k našemu. Na občanskou uvědomělost sází i jedno z posledních ekologických opatření, jimž je omezení plastů, zejména plastových tašek. Už se zapomnělo, že se objevily s halasným proklamováním, jak jejich používáním šetříme papír, tedy lesy, plíce to naší planety. Teď jsme naopak vyzýváni k používání papírových tašek na více použití. Hezké, ale... ne každý nosí běžně zavazadlo, v němž by papírovou tašku nosil, a když nosí, zapomene ji doma, poskvrní ji, takže je k nepoužití atd. Podle průzkumu si sice dvě třetiny lidí nosí svou tašku (bez ohledu na materiál), ale to mi připadá značně nadsazené... 

To jsou vcelku detaily, ale kdyby opravdu hodně lidí opustilo plastové tašky, nutně by se to projevilo na spotřebě plastů, poklesu jejich výroby, rušení továren, zvýšení výroby papírových, samozřejmě recyklovaných (prý se papír nedá recyklovat donekonečna – jak se pozná, že už není k potřebě? jde to vůbec?). Musíme si uvědomit, že plastové tašky samy de facto problém nepředstavují, jen jako pohozený odpad. Zaneřáďují kde, co a hlavně je řeky splachují do oceánů. Jak je to možné? Zdálo by se, že většina světa odpad třídí, tak kde se berou? Údajně pocházejí především ze zemí třetího světa, takže osvěta by měla mířit spíše tam; ve vyspělém světě je zbytečná. Byla by zbytečná, jenže překonat lenost je obtížné.