Komunistický režim dal Čechům jednu výhodu, kvůli zpoždění za vyspělým světem vidí, co je čeká v budoucnu. A naděje to není. Vlna politického populismu či radikalismu jen tak neustane. Na jihu i západě ji živí mladí lidé, tedy generace, která v Česku teprve přijde. Jsou nespokojení, pesimističtí, čelí častěji chudobě než jejich rodiče a podle toho volí.

Když se řekne v Česku mileniál, vybaví si lidé často člověka, jenž dokonale ovládá práci s počítačem a nejlépe jako bokovku zakládá start-up. Je liberální, silně demokraticky smýšlející a je méně materialistický než jeho rodiče. To byl výčet mýtů, které se bohužel s nastupující generací pojí.

Mileniál je i mladý kuchtík v menze, elektromechanik, pokrývač, dělník na stavbě. Popravdě, mileniálové jsou především oni. I když vysokou školu dokončuje stále více lidí, většina pořád končí s výučním listem či maturitním vysvědčením. Skupina mileniálů je tak velmi roztříštěná a hodnoty většiny z nich se od jejich rodičů příliš neliší.

Nicméně stále platí, že se mají lépe než jejich rodiče. Jednou možností, jak se podívat na situaci mladých, je využít ukazatele míry ohrožení chudobou. Ta v Česku u celé populace činí 12,2 procenta, zatímco u mladých lidí dosahuje 11,4 procenta. To jsou v obou případech suverénně nejlepší výsledky za celou Evropskou unii. Byť sám ukazatel trpí například tím, že v Česku je mnoho lidí, kteří jsou jen těsně nad prahem chudoby, nebo nezohledňuje exekuce, nabízí alespoň nějaké porovnání.

Minulý rok tak byl rozdíl v ohrožení chudobou mezi mladými a celou populací 0,8 procentního bodu. V roce 2011 to ale bylo ve prospěch mladých lidí ještě 1,4 procentního bodu a v roce 2007 dokonce 2,8 procentního bodu. Mezera se tak začíná pomalu uzavírat. A je otázkou, zda se trend zastaví, nebo bude pokračovat. Bohužel například situace na trhu bydlení věstí spíše druhou možnost.

Konkrétně v Praze už jsou hypotéky pouze pro movitější lidi, neboť s průměrnou mzdou na ni nikdo nedosáhne. A tak mnoho lidí, převážně mladých, je odsouzeno hledat si nájemní bydlení. Nájemní bydlení ale čistě statisticky znamená vyšší míru ohrožení chudobou, trpí jí každá pátá domácnost. V případě bydlení ve vlastním domě či bytě je ohroženo jen necelých sedm procent. A situace na trhu bydlení je zejména ve velkých městech zoufalá.

Kvůli obrovskému převisu poptávky tak mimo jiné panuje na trhu silná diskriminace mladých rodin s dětmi, lidmi s domácími mazlíčky nebo obecně mužů, jak ukázala nedávná analýza HN. Očekávat, že se bude situace mladých lidí zlepšovat, není proto příliš reálné.

Podobný vývoj hlásí i další postkomunistické země. Na Slovensku činí zmiňovaný rozdíl mezi chudobou mladých a celé populace ve prospěch mladých 1,6 procentního bodu. Ještě v roce 2007 šlo o 4,4 procentního bodu. Obdobná je situace v Polsku, Rumunsku a dalších zemích východního křídla. Všechny tyto země mají díky totalitě, kterou prošly, jednu výhodu. Byť to zní cynicky, díky tomu, že komunisté tyto země ekonomicky zbrzdili, jsou pozadu za západními i jižními, mohou na vývoji svých vyspělejších sousedů vidět, co je čeká v budoucnu. Pojďme se tedy podívat do křišťálové koule.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Dále se čtenář dočte, jaká je situace v dalších zemích Evropské unie a jak se bude vyvíjet v Česku a proč jsou současní čeští mileniálové poslední generací, která se má lépe než jejich rodiče.
  • Dále se dozví, jak na jihu Evropy vzniká ztracená generace mladých lidí, kde je každý druhý bez práce.
  • Také si přečte, proč se toto vše může stát Evropské unii osudné. A kde všude už se derou na povrch první důsledky tragické situace mladých lidí.
  • Nakonec je uvedeno, kde všude jsou v Česku potřeba reformy. Je připojena i grafika, která situaci mladých lidí v jednotlivých evropských státech ilustruje.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se