Manželství je tak těžké, že na něj musí být někdy i tři. Nebo čtyři (procenta)

Politikové se pustili do zajišťování práv homosexuálních menšin, k jejich (homosexuálů) smůle neobratně, spíše však s cílem ne pomoci jim, ale ukázat se v lepším světle. Druhá varianta je, že politika poškozuje DNA a politikům se rodí více čtyřprocentních dětí. Já v tom kalkul u většiny vidím naprosto jasně.

Prosazovatelé argumentují nekvalifikovaně. Tvrdí se, že manželství homosexuálů je "západoevropský" standard (do roku 2002 nebylo nikde, v roce 2008 ve třech) – standard není to, co právě někde je. Jiní říkají, že jsou to podle Ústavy lidé jako my a platí stejné daně jako my. Jsou v většině parametrů stejní, ale v tom základním ne. Samozřejmě to není jejich volba, ale je to tak. Jen malinký červíček hlodá – proč tedy hrdě pochodují každý rok, když jsou stejní lidé jako my? Já nepochoduju, na svou 96 procentní orientaci hrdý nejsem. Není proč, takový jsem se narodil, nijakou zásluhu na tom nemám.

Manželství je svazek muže a ženy, tečka. Děti bych do toho netahal, ne každé manželství vygeneruje děti. Spojením muže a ženy někdy dítě nevznikne, spojením dvou mužů či dvou žen nevznikne nikdy. To je ten rozdíl. Je zbytečné požadovat pro homosexuální svazek označení manželství. Takový návrh prokazuje velkou necitelnost, jazykovou a historickou, a pohrdání nemalou částí lidí, pro které je to nepřípustné – věřící. Naplno řečeno: ani sebevětší snaha o spravedlnost nemá právo nutit lidi, aby změnili zásadní, ba bytostný postoj jiných.