Československo nebylo v roce 1989 na hraně propasti. Západu už konkurovat nedokázalo, ale základní potřeby uspokojilo

Relativní vyspělost československé ekonomiky v období první republiky je v povědomí široké veřejnosti. Československé výrobky skutečně úspěšně konkurovaly na světových trzích německým či francouzským. Zároveň je ale v povědomí lidí často zakořeněno přesvědčení, že s nástupem komunistů vzala konkurenceschopnost s nadsázkou řečeno přes noc zasvé. Československé výrobky měly vůči svým zahraničním ekvivalentům zaostávat a nedosahovaly ani zdaleka své předválečné kvality.

Po druhé světové válce československá ekonomika těžila z dočasného vyřazení válkou zničené německé infrastruktury a navázala na své předválečné úspěchy. S nástupem komunistů k moci se ekonomika přeorientovala na východní trhy.* Ve druhé polovině padesátých let se ovšem obchodní výměna se západní Evropou začala v důsledku uvolnění mezinárodního napětí zvyšovat. A kvalita československých výrobků tehdy konkurovala v mnoha směrech západním ekvivalentům textilního či strojírenského průmyslu.

K postupnému zaostávání vůči vyspělým ekonomikám vedla až konzervativní investiční politika v období normalizace. Není pravda, že by se v československém průmyslu neobjevovaly inovace. Podnik i jednotlivci přicházeli s novými nápady, stroje a zařízení získávaly vylepšení, stavěly se nové prototypy. Až příliš často se nedostaly dál než na plochy strojírenských veletrhů, neboť narazily na politický nesouhlas, případně neexistovaly podmínky pro masovou výrobu v důsledku chybějících investic do strojního zařízení jednotlivých výrobců a jejich subdodavatelů. Příkladů je celá řada, zmínit lze osobní automobily Škoda 720 či midibusy Karosa A-30. Zajímavou výjimku představuje Agrokombinát Slušovice, ve kterém vyřešili chybějící subdodavatele vlastní přidruženou výrobou.