Sto let republiky prožívají snad jen média. Ne, vážně, nemám dojem, že by stoleté výročí vzniku ČSR bylo námětem diskusí v tramvaji, v kruzích rodinných nebo kdekoli jinde. To jen my v médiích přemýšlíme, jak toto výročí připomenout, pokud možno důstojně, věcně, ale zároveň přitažlivě, a pokud možno tak, jak ho ještě nikdo nepřipomněl.
Což samozřejmě nejde. Všechny způsoby "jak to ještě nikdo nepřipomněl" jsme si vypráskali už na výročí 21. srpna. A počkejte napřesrok v listopadu, to se pojedou i on-line reportáže s pamětníky a jméno "Václav Havel" se bude skloňovat ve čtrnácti pádech – v sedmi pro, v sedmi proti!
Médii zní dnes imperativ důstojnosti, ale přitom nepatetické civilnosti, aby to jako bylo hezké, k věci, přitom zajímavé pro každého, aby to nikoho nenaštvalo a aby to všechny zajímalo. Jenže to se nestane, protože lidi, ruku na srdce, vědí, že je výročí, k tomu nepotřebují média, a pokud na to nereagují, tak to není proto, že by snad netušili, že právě teď slavíme sto let, ale proto, že jim je to docela egál.
Vážně.
Ne snad, že bychom si nevážili republiky, případně toho, že ji máme. Ne snad, že bychom si nevážili lidí, kteří ji založili, kteří za ni bojovali, díky nimž přežila, i když skoro poloviční, do dneška. Vážíme, ctíme, vzpomínáme – ale je to spíš školní historie. Emoce to dnes skoro nevyvolává.
Co se dočtete dál
- Tři sta let jsme úpěli, pak Masaryk vynalezl republiku a od té doby nám všichni jen házeli klacky pod nohy, takže jsme to táhli od úspěchu k úspěchu zu grunt!
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
