Finanční trhy jako neklidný četník rozvíjejících se ekonomik

Mezinárodní měnový fond ve své nejnovější studii varuje před krizí rozvíjejících se ekonomik. Její ukázky můžeme pozorovat už nyní na příkladu Turecka nebo Argentiny. Některé ekonomiky tohoto typu zažívají v posledních měsících silné odtoky kapitálu pozorované v takové míře naposledy v roce 2008, přitom právě tyto země jsou často silně závislé na zahraničním kapitálu. Problémy s financováním běžného účtu se následně projevují prudkým oslabením měny, vysokou inflací, korekcí trhu a propadem ekonomiky.

Studie byla představena na každoročním setkání výboru finanční stability MMF, které se tentokrát konalo v Pákistánu, v zemi, která jako poslední obdržela finanční pomoc od MMF ve snaze stabilizovat tamní veřejné finance. Začátkem tohoto roku k obdobnému kroku přistoupila vláda v Argentině, která po vypuknutí měnové krize zažádala o pomoc ve výši 50 mld. dolarů. Dalším příkladem je Turecko, které v srpnu čelilo skokovému oslabení liry v řádu desítek procent.

Ačkoli ve všech třech případech byl důvod vypuknutí krize rozdílný, vnější fundamentální podmínky, které stály za tímto vývojem, jsou pro všechny rozvíjející se ekonomiky stejné. Od začátku roku pozorujeme obrat trendu ve vývoji kurzu amerického dolaru, který je navzdory všem očekáváním výrazně silnější, což komplikuje splácení dolarových úvěrů, jimiž jsou právě tyto ekonomiky často financovány. Zároveň americká centrální banka pokračuje ve své "agresivní" politice zvyšování úrokových sazeb, snižování bilance a stahování peněz z trhu, čímž se volné finanční prostředky stávají dražšími, a investoři si tak více rozmýšlejí, jak s nimi naloží. K tomu se přidává nervozita trhů z rostoucích geopolitických rizik v čele s obchodními válkami. Kombinace těchto faktorů pak nutí investory stahovat svůj kapitál ze zemí, které se doposud tvářily jako výhodná investice, a přesouvají je do bezpečných přístavů s často i vyšším výnosem. Americké desetileté státní dluhopisy nedávno zakotvily svůj výnos bezpečně nad třemi procenty, což už je pro mnoho investorů pádný důvod přehodnotit geografické rozložení svého portfolia.

Tato situace přitom není vůbec výjimečná a je z čeho se poučit. Obdobné krize rozvíjejících se zemí byly k vidění i při předchozích fázích utahování měnových politik vyspělých zemí v osmdesátých a devadesátých letech. Tentokrát je však razance uvolnění měnové politiky, která přišla v reakci na krizi v roce 2008, bezprecedentní. To byl i jeden z důvodů, proč se rozvíjejícím ekonomikám po krizi tak dařilo, ačkoliv za cenu vyššího zadlužení země. V této chvíli tak záleží, jak konkrétní země s nabídnutou příležitostí naložily. Za základní manuál lze stále považovat osvědčené ukazatele, jako je běžný účet platební bilance nebo míra zahraničního zadlužení. Nicméně ani dobré makroekonomické fundamenty nemusí být v dnešní době zárukou bezpečí. Finanční trhy se s rostoucí nervozitou z geopolitického dění a příliš dlouhým býčím trendem stávají stále přísnějším policistou rozvíjejících se ekonomik, který může lehce sklouznout k panice a zkratkovitému jednání.