Učitelé stárnou, studenti propadají, rodiče vymýšlejí... Jak to celé dopadne?

Existují témata, která se neustále vracejí. Nejsem s to poznat, jaký podíl na tom mají média jako v případě školství, vzdělávání a vzdělanosti. Z ničeho nic nám například začali stárnout učitelé a záhy budou učit převážně důchodci. Dnes je 40 % pedagogů starší 50 let, trend je údajně trvalý a nezbývá, než se (marně) ptát, k čemu máme Statistický úřad, když to včas a průběžně nesleduje a nevaruje? Pokud je mi známo, stárnutí je velice dobře – na rozdíl třeba od porodnosti – poznaný jev. Nemá výkyvy v chování, neobjevuje se ani nemizí.

Brzy nebudou na pracovním trhu inženýři, protože z deseti nastoupivších studentů v této oblasti projde jeden jediný. Obecně síto VŠ zachytí jen 20 % přijatých studentů, což má být špatně. Řekl bych, že to je spíš v pořádku – projdou ti, co na to mají. Už proto, že ze škol mizí nejen ti, co na nestačí, ale i ti dobří, údajně kritičtí k systému vzdělání. Kde ho pak získají, je záhadou. Zdá se, že si spíš nevíme rady se systémem, než že bychom hloupli.

Rodiče se nezřídka pouštějí na tenký vzdělávací led alternativního vzdělávání svých potomků, jenže masovost tohoto počínání je v plenkách, a já soudím, že naštěstí. K tomu závěru mě inspiroval příklad blogera známého jako Táta parťák. Ten pro svého osmiletého syna vydupal (po dohodě s ním!), že nemusí dělat domácí úkoly. Zabývá se pouze těmi, které si sám vybere na základě uvážení, že mu k něčemu budou. Jenže když se mám něco naučit, musím ctít pravidla. Až se to naučím, mohu na ně kašlat. Pokud je neznám, není to svoboda, ale rozmar.