Mýty kolem platebních karet a jízdného ve veřejné dopravě

Zavádění bezkontaktní technologie v oblasti placení kartami je od samého počátku spojeno s řadou mýtů a nepodložených obav. Jednou z nich bylo údajné vzájemné magnetizování a odčerpávání peněz přímo z karet v případě, že jsou uloženy v peněžence těsně vedle sebe. Nebo kolovala spekulace, že se platební nálepka ruší se signálem mobilního telefonu a tím se jak nálepka, tak mobil ničí.

Jedním z posledních příspěvků do této řady zpochybňování bezpečnosti je i zneužití dat při nahrávání časových kupónů na bezkontaktní platební karty a při jejich následné kontrole ze strany dopravního podniku. Ano, přesně na ty karty, kterých je mimochodem vydáno v Česku přes deset milionů a s kterými denně spokojeně a spolehlivě platíme takovým tempem, že patříme na špici Evropy.

Je úplně jedno, jestli se zpochybňující hlasy objevují v případě regionálního dopravního systému PID Lítačka, který propojuje Prahu se Středočeským krajem, nebo se týkají jiných dopravních podniků a provozovatelů, neboť platební karta jako identifikátor úspěšně funguje na řadě míst – třeba v Ostravě, na linkách na Jesenicku nebo na Šumavě.