První dítě ze zkumavky oslavilo čtyřicátiny. Jeho zrození je ukázkou souboje vědy a zažitých představ o světě

Minulý týden oslavila čtyřicátiny vcelku obyčejná Britka z Bristolu jménem Louise Brownová. Ne, to není pokus o nejnudnější úvod textu v historii žurnalistiky. Louise totiž tak úplně obyčejná není. A má s globální pozorností médií dost zkušeností - a to už od momentu, kdy spatřila světlo světa. 

Narodila se 25. července 1978, jako první dítě, které vzešlo z metody umělého oplodnění odborně označované jako in vitro fertilizace. Obyčejnost dítěte, jehož obrázek obletěl svět, a fakt, že se nijak nelišilo od běžných novorozeňat, byly klíčovým momentem pro následný úspěch umělého oplodnění. Robert Edwards, Patrick Steptoe a Jean Purdyová tak úspěšně završili své dlouholeté úsilí vývoje "in vitro fertilizace", zkráceně IVF, tedy metody početí dítěte pomocí spojení vajíčka a spermie v roztoku ve zkumavce. Robert Edwards za tento objev v roce 2010 obdržel Nobelovu cenu, oba jeho kolegové již tou dobou byli po smrti, a tak ji dostat nemohli.

Pomocí IVF se během oněch čtyřiceti let narodilo zhruba šest milionů dětí. V Česku se takto ročně narodí něco kolem 2300 dětí, což jsou zhruba 2-3 procenta celkového počtu novorozeňat. 

Kulaté výročí Louisy připomíná výstava v britském Muzeu vědy v Londýně. Kromě vysvětlení, v čem metoda spočívá, poukazuje na to, jak příběh malé Louisy prolomil pochybnosti veřejnosti o této doposud s nedůvěrou sledované vědecké metodě. Její narození doprovázely kontroverzní diskuse mezi lékaři, politiky a věřícími. Malá Louise si nicméně získala srdce Britů a Britek a toto nadšení kontroverznost metody výrazně zmírnilo. A nevyhaslo ani po čtyřiceti letech. Louise je maminkou stejně jako řada dalších žen, které přišly na svět pomocí IVF. Byly tak vyvráceny původní obavy, že tyto děti nebudou samy schopny se dále rozmnožovat. Louise sepsala svůj příběh v knize a poskytuje rozhovory o svém životě a o osudu své maminky, její odvaze, a také kritice, které se jí jako průkopnici početí dítěte bez pohlavního styku dostávalo. 

Louise se ve své osvětě soustřeďuje především na to, aby neschopnost mít děti nebyla ve společnosti tolik tabuizovaná. K tomu ostatně přispěla i svými narozeninami, které v britských médiích a na sociálních sítích oživily diskusi o emocích těch, kteří děti mít nemohou. Vedle běžných narozeninových přání se jí na twitterovém účtu objevilo několik vyznání její mamince, průkopnici, která svojí odvahou umožnila mnoha ženám splnit si sen. "Děkuji, Louiso, Tvé statečné mamince, bez které bych nikdy neměla to štěstí mít své krásné děti," napsala jedna gratulantka. Některé ženy vzpomínaly na červenec 1978, na titulní strany britských deníků s Louisinou fotografií a zároveň připomínaly, že je škoda, že se o problémech s početím stále nemluví dostatečně a spousta žen či párů váhá, jak se o své trápení podělit, aby mu alespoň částečně ulehčila.