Babiš a druhá republika: Demokracie nekončí, ale bude potřebovat naši péči

Republika, která byla založena na začátku roku 1993, vyslovením důvěry vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů skončila, nyní nastane svérázná babišovská vůdcovská demokracie. Slova bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09), varující minulý týden během vyhrocené mnohahodinové debaty v Poslanecké sněmovně před změnou politických poměrů v zemi, nebyla rozhodně ojedinělá.

S odkazem na dění po Mnichovu 1938 prohlašovali i další představitelé opozice, že nyní přichází druhá republika, pro kterou bude tak jako v minulosti charakteristické značné osekání našich svobod. Nehrozí nám pochopitelně ztráta třetiny území, paralely však znepokojení politici vidí v možném ovládnutí nezávislých institucí státu a v umlčování kritiků.

Situace je nepochybně vážná, ale přirovnání zatím přece jen pokulhává. Důležitější než pronášení fatalistických vyjádření, která v mnohých vyvolávají pocit konce a beznaděje, je naopak hledání způsobů, jak nové moci čelit.

Černá středa

O koaliční vládě už leccos víme delší dobu, středeční den D v Poslanecké sněmovně, kdy si přišla říct o důvěru, však přinesl nové probuzení emocí a také pár nových zjištění. Vystavený nesmlouvavé kritice ztrácel premiér Andrej Babiš po pár hodinách velmi rychle nervy, takže jsme viděli o dost jiného politika než obvykle. Klidný tón v hlase a jindy hraná pokora byly ty tam. U řečnického pultu najednou stál vzteklý muž, který nejenže nerespektoval pravidla parlamentní debaty, ale vedl ji hodně výhrůžným způsobem. Na opozičního poslance Miroslava Kalouska křičel, že je ožrala a zloděj, a opakovaně mu tykal.

Jako by před námi Babiš na chvíli odkryl svoji skutečnou tvář, a nešlo o hezký pohled. Premiér, který má pod sebou represivní aparát, by neměl svým chováním vyvolávat strach, ani kdyby mu jeho oponent sebevíc vadil. Kalousek má možnost se bránit, má imunitu. Ale co když se stále popuzenější předseda vlády bude brzy takhle chovat ke každému, kdo mu nepůjde na ruku? A jak se asi chová, když u toho nejsou televizní kamery?

Piráti o parlamentní středě mluvili jako o černém dni demokracie, což vzhledem k návratu komunistů na výsluní dává jistý smysl. Ale úplně beznadějné to nebylo. Opozice včetně Pirátů využila všechny možnosti, jak vystavit vládu soustředěnému tlaku, nenechali na ní nit suchou. Dokázali vzbudit dojem, že Babišův kabinet skutečně překračuje nepsanou společenskou normu, která od revoluce platila, a právem tím vyvolává znepokojení.

Zároveň jsme sledovali, že opozice – byť někdy ne úplně srozumitelně – předkládala alternativní vizi, jak zemi spravovat. Ať už jde o rozdílný pohled na daňovou nebo důchodovou reformu, hodnotové postoje, zahraničněpolitické směřování.