Piráti tvrdí, že Brusel novou směrnicí o autorském právu zničí internet. Nepodléhejme jejich kampani.

Evropská unie se opět rozhodla rozbít internet, za sdílení článků na Facebooku budeme platit a veškeré naše příspěvky na internetu budou monitorovány, bijí na poplach mnozí lidé na sociálních sítích, politiky nevyjímaje. Necelé dva roky poté, co Evropská komise zveřejnila kontroverzní návrh směrnice o autorském právu, se debata o jejích dopadech dostala z Bruselu i do českého veřejného prostoru.

Do role hlavních odpůrců směrnice se vcelku nepřekvapivě v Česku pasovala Pirátská strana. Před hlasováním Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu (JURI), jímž směrnice prošla, spustila kampaň Zachraň internet. Cílem Pirátů je tlačit především na české europoslance, aby dokument v Evropském parlamentu při plenárním hlasování začátkem července nepodpořili. Piráti se přitom ve svých prohlášeních často inspirují názory německé pirátské europoslankyně Julie Redyové, která v Bruselu patří mezi nejhlasitější odpůrce současné podoby reformy autorského práva.

V Česku se žádná jiná strana digitální politikou nezabývá, a tak Piráti dostali možnost prakticky nadefinovat, kam se bude debatu o autorském právu ubírat. Diskuse o reformě copyrightu je však daleko složitější a neměla by být monopolizována stranou, která podle vlastního vyjádření v České televizi bojem proti směrnici zahajuje kampaň do voleb do Evropského parlamentu.

Rozbíjí tedy Evropská komise doopravdy internet? A co ji k tomu vede?

Největší kontroverze kolem směrnice se týkají dvou článků: Podle článku 11 by vydavatelé novin (například Economia) dostali autorské právo nad svými publikacemi, a tedy i možnost zakázat jejich sdílení komerčními platformami. Článek 13 pak požaduje, aby platformy na sdílení obsahu (jako YouTube) uzavíraly s tvůrci sdíleného obsahu (například hudebníky) licence. Přístup k dílu, u něhož nebude licence uzavřena, bude zablokován.

Piráti oba články na svých stránkách interpretují značně zavádějícím způsobem. Varují před takzvanou daní z odkazu, v rámci které by nám hrozil „poplatek za citování, a to i nejkratšího odkazu“ (čl. 11), a před „povinným monitorováním a filtrováním jakéhokoli obsahu nahraného uživateli“ (čl. 13).

V kompromisním návrhu článku 11 prohlasovaném JURI přitom stojí, že vydavatelé mají dostat spravedlivou odměnu za svoje publikace od poskytovatelů služeb informační společnosti. Směrnice také explicitně uvádí, že se autorské právo nevztahuje na hyperlinky respektive na nekomerční a soukromé sdílení publikací individuálními uživateli. Nehrozí tedy, že bychom jako uživatelé měli cokoli platit za to, že na Facebook nasdílíme článek třeba z Parlamentních listů.