Analýza Petra Honzejka: Zeman by v kauze nejmenování Pocheho u Ústavního soudu nejspíš neuspěl. Přesto může politickou hru vyhrát

Miloš Zeman odmítá jmenovat Miroslava Pocheho z ČSSD ministrem zahraničí. Vadí mu, že se v minulosti zastal přerozdělování uprchlíků v zemích EU. Poche také před letošními prezidentskými volbami podpořil Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše.

"Prezident republiky hodlá pana Miroslava Pocheho požádat, aby zvážil svoji kandidaturu na funkci ministra zahraničních věcí a usnadnil tak sestavování vlády a její toleranci," uvedl Hrad. "Pan prezident Miroslava Pocheho NIKDY nejmenuje ministrem zahraničních věcí," doplnil Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček na Twitteru.

Má na to prezident právo? Většina ústavních právníků se shoduje, že nikoli. Ústava, pokud jde o pravomoce prezidenta při jmenování vlády, říká, že "předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů". Zní to jednoznačně. Pánem situace je premiér, nikoli prezident.

Přesto není Zemanova pozice zcela beznadějná. Může se opřít minimálně o jeden výklad ústavy. A můžeme si být jisti, že s ním během následujících dní přijde.

Tady je pět klíčových otázek a odpovědí kolem možnosti prezidenta ovlivňovat složení vlády:

1. Stalo se někdy, že prezident vetoval ministra?

Ne. V minulosti "měli problém" s jednotlivými ministry jak Václav Havel, tak Václav Klaus.

Václavu Havlovi se například v době opoziční smlouvy nelíbilo, že by se měli stát členy vlády premiéra Miloše Zemana Jan Kavan (ministr zahraničí) a Jiří Grulich (ministr vnitra). Havel otálel, zval si Zemana ke "konzultacím", ale nakonec povolil. "Žádný z těch případů se mi v té době nezdál tak vážný, aby stál za politickou krizi," řekl později.

Podobně se Václavu Klausovi v roce 2006 nechtělo jmenovat ministrem zahraničí Topolánkovy vlády Karla Schwarzenberga. Argumentoval podobně jako dnes Zeman proti Pochemu: Schwarzenberg podle něj nebyl člověkem, který by "ostře a z vlastního přesvědčení" hájil zájmy České republiky.

"Vidím jako problém, že by na postu šéfa české diplomacie byl člověk objektivně motivovaný existující dvojí osobní, respektive občanskou loajalitou," napsal Klaus v souvislosti s dvojím občanstvím Karla Schwarzenberga. Připomíná to dnešní argumentaci, kdy se Zeman snaží sugerovat veřejnosti představu, že Poche je více než Česku loajální Bruselu.

Václav Klaus, podobně jako před ním Havel, ale nakonec nechtěl situaci vyhrocovat a své "veto" stáhl.

2. Byl Zeman vždy přesvědčený o tom, že prezident ministry vetovat může?

Ne. V roce 1998, deset dní před jmenováním premiérem, na otázku, zda si myslí, že prezident má právo mluvit do složení vlády, odpověděl: "Naprosto chápu právo pana prezidenta mít informace o těchto záměrech…, ale pokud jde o jakési personální veto, tak se domnívám, že by to bylo v rozporu s příslušným článkem ústavy."

Zemanův názor se příznačně změnil přesně v momentu, kdy se sám stal prezidentem. Najednou viděl svou roli při jmenování ministrů poněkud šířeji: "Je tam jakási dělba práce, což je naprosto v pořádku. To znamená, prezident může odmítat, nemůže dát vlastní návrh a musí se nakonec s premiérem na konkrétní osobě dohodnout," prohlásil v prosinci 2013, kdy měl jmenovat vládu Bohuslava Sobotky a ošíval se nad jmény starých nepřátel Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka. Tehdy ale ještě nakonec povolil.