Nedá mi to. Musím se vrátit k proběhlým velikonočním svátkům. Doufal jsem, že se nestane to, co se stalo – mediální propojení velikonočního zvyku mrskání/vyšlehání žen a dívek a násilí na týchž. Po roce 1989, když se vraceli emigrovavší krajané, se mnozí z nich etablovali kritikou našich velikonočních zvyků. Měli v zahraničí problémy, jak tento surový zvyk státem tolerovaného násilí vysvětlit. Celý vyspělý svět kroutil nechápavě hlavou.
Nedělám si legraci, i když to vypadá přehnaně. Naopak – já jsem kroutil hlavou nad tím ztraceným nepochopením až odrodilstvím, servilností některých lidí odvděčit se za pomoc při začínání nového života v cizině. Mohli snadno vysvětlit původ a skutečnou podstatu tohoto údajně pohanského zvyku, jenže bylo pohodlnější se zařadit mezi jeho kritiky.
V letošním předvelikonočním týdnu jsem zaznamenal několik více méně zasvěcených článků na téma Velikonoc a souvisejících zvyků. Nikdo sice naštěstí neopomenul vysvětlit jejich podstatu, ale ve většině všech se objevil aspoň náznak snahy spojit mrskání s násilím. Byl opět použitý v poslední době se objevující princip menšiny – tu je nutno chránit, protože sama na to nemá.
Židé se ve Francii necítí v bezpečí. Kvůli antisemitismu stále častěji odcházejí do ciziny
Autoři zmiňovali psychické utrpení nejen dívek a žen, ale i citlivých chlapců, kteří trpí nucenou účastí na velikonočních brutalitách a raději na svátky odjíždějí pryč. Tady poněkud nechápu: když svoje problémy s mrskáním umějí řešit a řeší, kde je pak problém? Proč ještě vystavují své utrpení na odiv? Řada lidí opouští na Vánoce a Silvestra domovy a odjíždí pryč, jen aby se vyhnuli tekoucímu sentimentu a křečovitému jásání. Jsou snad proto Vánoce špatným svátkem a menšina, jež je nemá ráda, by měla být chráněna tím, že by se zrušily?
Ani další argumenty proti mrskání nejsou systémové. Že to někdo přežene a dívka má na nohách jelita, je dáno statisticky, stejně jako opilci motající se ulicemi měst a vesnic či poházená vejce všude možně těmi, kdo toužili po penězích nebo kořalce. Mně osobně vadí zvyk dávat dětem za vyšlehání peníze a mohl bych to květnatě odůvodnit, jenže co člověk, to názor. Kvůli tomu přece nebudeme hanit a měnit tradice, to je zvrhlost.
Konec nebude dobrý ani náhodou. Došlo na spojení #MeToo a Velikonoc. Komu prý podoba tradice nevyhovuje, má říct rezolutní ne. Každý dnes už přece ví, že ne je jasným vyjádřením nesouhlasu. Tento názor je pouze pěknou dlaždicí do pekla. Ať si novodobí ochránci lidské důstojnosti říkají, co chtějí, ale opravdu existuje „ne“ znamenající „ano“.
Pištící a před pomlázkami chlapců utíkající dívky ječící „néééééééé“ by byly řádně zklamané, kdyby mládenci obratem přestali. Ti by se potom večer divili, když by při pokusu o večerní miliskování zaznělo nikoli roztoužené „ne“, ale rezolutní NE!
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist