Komentář Jiřího Chýly: Hawking varoval před umělou inteligencí, ale i géniové někdy nemají pravdu

Odchodem Stephena Hawkinga ztrácíme člověka, který snad nejvíce ze všech fyziků tohoto i minulého století dokázal oslovit širokou veřejnost o těch nejzákladnějších principech, jimiž se řídí příroda a k jejichž odhalení sám tak výrazně přispěl. Přes přetěžký fyzický handicap vypracoval teoretické základy spojující Einsteinovu teorii gravitace s kvantovou teorií a položil základy moderní kosmologie.

Na počátku studií v Cambridge mu byla diagnostikovaná amyotrofická laterální skleróza, neléčitelná degenerativní nervová choroba, na niž zemřel například i Stanislav Gross a kterou se snažila zpomalit kmenovými buňkami profesorka Eva Syková. Hawking překonal počáteční depresi vyvolanou pesimistickou předpovědí, že mu zbývají jen dva roky života, a vrhl se do studie obecné teorie relativity a kosmologie.

Vůle, se kterou překonával stále se zhoršující zdravotní stav, byla neuvěřitelná. V roce 1985 dostal během návštěvy CERN životu nebezpečný zápal plic, který byl tak vážný, že vyžadoval tracheotomii, v jejímž důsledku ztratil hlas a byl nucen používat hlasový syntezátor. Jak ztrácel schopnost ovládat ruku, používal k jeho ovládání svaly ve tváři. Přes všechny tyto potíže Hawking zakusil v roce 2007 beztížný stav v letadle NASA. To všechno ilustruje jeho nezdolnou povahu. Jeho zdravotní stav vyžadoval stálou péči, kterou mu poskytly jeho dvě manželky, které si zaslouží velký obdiv.