Česko, šťastná země plná zahrádek a montérů s hoblíkem

Události se valí nezadržitelně jak postřelený kňour remízkem, než jednu stihnete zachytit, už se blíží druhá a za ní třetí. Už dávno neplatí, že není nic staršího než včerejší noviny: už v poledne není nic staršího než ranní vydání! Přesto je pár ostrůvků klidu, kam vnější poryvy doby dorazí jen jako mírné šplouchání za mnoho měsíců a let.

Jedním takovým majákem stability a ostrůvkem jistot v rozbouřeném moři je české školství. Jak s oblibou říkám: jsou tam nadšení lidé, lidé s moderním myšlením, lidé ochotní pracovat za málo peněz, protože chtějí učit a baví je to – ale výsledek je tak rakousko-uherský jako knír Franze Josefa. Někde je chyba a pojmenování té chyby se stalo oblíbenou publicistickou disciplínou.

Před časem vzbudil menší poprask další nápad, co by mohlo naše školství provozovat. Tentokrát šlo o pracovní vyučování – ony legendární "pozemky a dílny". Když se podíváte podrobněji, zjistíte, že šlo o nápad Asociace malých a středních podniků, který rozvířil Babiš v demisi. Takových nápadů chodí spousta a není to nic proti ničemu – v podstatě každé oborové sdružení má v popisu práce prosadit svou agendu všude, kde to dává smysl. Proč ne. Ve stejné době přišla i Armáda ČR s tím, že by bylo dobré zavést brannou výchovu.