Babiš obnovuje zavátou českou stopu v zasněženém Davosu

Světové ekonomické fórum v posledních letech pro české politiky jako by neexistovalo. Pokud do horského střediska někdo z Česka zamířil, rozhodně neměl nic společného s vládou, parlamentem, a navíc ani moc nestál o to, aby veřejnost o jeho návštěvě věděla. I proto lze informaci, že do Davosu letos pozvali premiéra Andreje Babiše, považovat za zásadní – bez ohledu na to, že tam jede vlastně jen na otočku.

Podle dostupných informací tam má spolu se sedmadvaceti dalšími státníky EU poobědvat se šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Pak by měl být součástí diskusního panelu a také má pár domluvených schůzek. Vzhledem k domácímu dění a Čapímu hnízdu toho moc ale moc nestihne, protože „makat“ musí doma.

Zhruba třem tisícovkám účastníků fóra zhruba ze stovky zemí, které se má věnovat „budoucnosti globální spolupráce v oblasti obchodu, životního prostředí, boje proti terorismu, daňových systémů a konkurence“ chce premiér Babiš hlavně sdělit, že migrační kvóty k přerozdělování uprchlíků jsou cestou do pekel.

Kvůli zmrazení amerického rozpočtu má Trump potíž přijet na Světové ekonomické fórum do Davosu

22. 1. 2018 ▪ 2 min. čtení

Prázdný a falešný Davos

Naváže tak na pěknou tradici české (ne)prezentace v Davosu, který je buď vyzdvihován jako „náhražka dvaceti zahraničních cest a úspora tisíců kilometrů létání z jednoho konce světa na druhý“ (exprezident Václav Klaus), případně zatracován jako cosi lživého a prázdného (exprezident Václav Klaus o mnoho let později).

Nutno přiznat, že česká politická stopa v Davosu není, aspoň co se týká počtu zúčastněných, zrovna oslnivá. Kromě Andreje Babiše býval pravidelným účastníkem právě exprezident a expremiér Václav Klaus, jehož názor na setkání těch, kteří vládnou světem, osciloval mezi nadšením (když byl pozván), nechutí (když ho nepozvali) a naprostým odporem (když usoudil, že kvůli svým výrokům má v Davosu dveře doživotně zavřené).

Je fakt, že si nikdy nenechal vzít svoji příležitost přednést světovým politikům svůj názor. A je jedno, zda šlo o rok 2009, kdy účastníkům fóra sdělil, že globální oteplování neexistuje. Nebo poměrně zkraje 90. let, v roce 1996, kdy nejprve vyzval západní státy, aby na východní Evropu nahlížely jako na standardní politické demokracie, a poté ostře a z hlediska ostatních účastníků dost překvapivě zkritizoval dotační zemědělskou politiku EU. Vladimír Dlouhý, tehdejší ministr průmyslu a obchodu (nyní šéf Hospodářské komory a před tím jeden z neúspěšných kandidátů na prezidenta) si tehdy vystačil s tvrzením, že růst ekonomiky bude tažen exportem a že nové členské země, mezi nimiž byla tehdy i Česká republika, budou potřebovat investice do modernizace výroby. V roce 1996 se Davosu účastnil i ministr hospodářství Karel Dyba.

Václav Klaus a jeho ministři byli ovšem před Andrejem Babišem jedinými českými politiky, které Světové ekonomické fórum do Davosu pozvalo. Otázkou je, jestli ignorace ostatních byla dána tím, že v Davosu shledali, že žádné zajímavé politiky, kteří by stáli za pozvání, prostě nemáme. Nebo žárlivostí Václava Klause, který dokud mohl, tak ostatním politikům návštěvu Davosu "výrazně nedoporučil".

České byznysmeny a akademiky Davos láká 

Samozřejmě zástupci byznysu do Davosu jezdí. Kromě spolupracovníků Petra Kellnera, kteří se fóra účastní pravidelně (letos je na seznamu účastníků Jean-Pascal Duvieusart z PPF a Jiří Šmejc z Home Creditu, v minulých létech se WEF zúčastnili například i Ladislav Bartoníček z PPF či exšéf O2 a bývalý šéf investic skupiny PPF Martin Štefunko). Do Davosu svého času několikrát zajel i exšéf elektrárenské společnosti ČEZ Martin Roman.

V roce 2012 se fóra účastnil český ekonom Tomáš Sedláček, který tam byl podle vlastních slov pozván jako akademik. „Já tady nikoho nezastupuju, já tady zastupuju svoje vlastní názory,“ upřesnil tehdy.

Návrat politika Andreje Babiše do Davosu lze hodnotit jako úspěch. Andrej Babiš ale moc času na prezentaci mít nebude. Je to škoda. Třeba by se Evropa kromě hrůz migračních kvót dozvěděla i něco nového z českého prostředí "zajímavé" politické kultury.