Česká republika - země, ve které se zastavil čas

Jednoho rána se probudíte a budete mít možná takový zvláštní pocit, že se zastavil čas. Nebo že možná stále běží, ale dozadu.

Prezidentem je stále Miloš Zeman, a je dokonce stále největším favoritem blížící se volby. Veřejnost je vzrušená představou, že by ho možná mohl porazit Topolánek. Mirek Topolánek.

Jeho jméno vyvolává takový nepříjemný pocit, jaký občas přichází po prohýřené noci. Uprostřed kocoviny začnou probleskovat vzpomínky na věci, na které byste si nejraději nikdy nevzpomněli. U Topolánka se ty asociace ne a ne zastavit. Je jich tolik, že z nich bolí hlava. Přesto se jeho kandidatuře nikdo nesměje. Jak je to vůbec možné?

Pokračujete dál. Ve sněmovně zachraňuje demokracii Miroslav Kalousek. Vážně. A nikdo se tomu nesměje. Objevila se zpráva, že by ČSSD mohl zachránit Jiří Paroubek. Fakt. Nikdo se tomu nesmál. Nově se mluví o Romanu Onderkovi. A pořád se tomu nikdo nesměje. Čtyřicet procent seniorů volilo ve volbách Andreje Babiše. Ten jim po volbách vzkázal, že má nejblíže k ODS. Zase se tomu nikdo nesmál. Vládu chce stvořit představitel elity minulého režimu za podpory fašistů a komunistů. Dobře, tomu se neumím smát ani já.

Chodíte po světě, okolo se odehrávají naprosto bizarní události, ale všichni se tváří vážně. Jako by to bylo doopravdy. Snažíte se lomcovat s lidmi na ulici a nějak je probudit: Prosím vás, probuďte se, tohle bude nějaká blbost. Ale oni, zdá se, nejspíš ani nespí. Spíte snad vy?

Kardinál katolické církve píše předsedovi fašistické strany, aby se staral o bezpečí lidí. Lidé píší dětem, že by je měli zplynovat. Kardinál dětem nepíše. Asi nemá čas.

Lidé zbijí v tramvaji člověka, protože má jinou barvu pleti. Kardinál nenapsal. Prezident říká, že se takové věci prostě stávají. Začnete intenzivně doufat, že opravdu spíte.

Zatímco bizarní věci se odehrávají, přičemž ty posledně zmiňované jsou už přímo nechutné, reálné a podstatné události nedokážou překročit hranice země a vážně vstoupit do veřejného prostoru.

Robotizace a ubývání práce? Neexistuje, my potřebujeme poslat více dětí na učňáky. 

Energetická revoluce? Neexistuje, postavíme další bloky jaderných elektráren. 

Nevadí, že je není možné zaplatit? Nevadí, nám je to jedno. 

Co nepodmíněný příjem? Neexistuje, sebereme dávky chudým. 

Ale přece jen, moc možností není… Ne, ne, naši oblíbení ekonomové z VŠE říkají, že to prostě nejde. 

Že by se v Česku mluvilo poprvé vážně o sexuálním obtěžování? Neexistuje, mohou si za to samy. Hysterky. 

A neměli jste ještě nedávno hroznou péči o práva žen v muslimských zemích? Ne, my jsme akorát hájili jejich právo, aby mohly chodit polonahé. 

Všude řeší změnu klimatu, co s tím? To ať si řeší Němci, my máme sucho a to s tím nesouvisí.

A tak by se dalo pokračovat. A taky se tak pokračovat bude. Na politické scéně jsou už dvacet let ti stejní stárnoucí muži a spolu s nimi ta stejná témata. Jejich politické kroky komentují v médiích skoro stejně dlouho podobně staří muži a tím je kruh uzavřen. Nic dalšího do něj nepronikne. Time is a flat circle.

Generační propasti

O tématu, že existuje propast mezi městy a venkovem, se mluví často. A často zbytečně, protože propast vede trochu jinudy. Máme zde spíše několik generací, které nemají mnoho společného. Žijí na stejném území, ale v jiných časových pásmech. Nedělí je hodiny, ale léta – a také vzdělání. Proto si nemohou rozumět. Nejen v Česku, ale také v dalších zemích, kde třeba hlasovali o brexitu nebo volili amerického prezidenta.

Ti starší u nás nevědí, proč dostal pan Babiš tak málo hlasů. Vždyť v kategorii 60 let a více dostal jednoznačných 41 % a dalších 10 % SPD. Ti mladší, v kategorii do 34 let, zase neznají nikoho, kdo Babiše volil. U nich skončil na třetím místě se 14 %, vyhráli piráti s 22 %. O tom, že si Babiš nějak slepí jednobarevnou vládu, by si mohl nechat leda tak zdát. Ve skutečnosti jsou to mladší voliči, kdo si připadají jako ve snu.

Pokud vás linie rozdělující českou společnost zajímají více, hledejte zde. V nejbližších letech se na tom mnoho nezmění. V nejmladší kategorii se letos nacházelo zhruba 25 % voličů, v té nejstarší 31 % a zbylých 44 % připadá na voliče ve věku 35–59 let (dle dat ČSÚ k 31. 12. 2016). Škoda že nemáme pořádné exit polly. O motivacích voličů si tak můžeme leda vymýšlet historky. Vyhraje ta nejhezčí, takže se příště zase budou všichni všemu divit.

Prozatím platí, že se v České republice zastavil čas. Tváří v tvář rozbouřenému světu hledá každá generace svou kotvu a své řešení. Více síly mají starší ročníky, kterým se podařilo zemi ukotvit v jakémsi bezčasí. Na můstku defilují postavy z minulosti, zatímco budoucnost mizí za horizontem. Snad ji ještě někdy doženeme. Zatím se budeme potácet ve snu, ve kterém na sebe sice mluvíme, ale nikdo nikomu nerozumí.