V nábožensky tolerantní Indonésii nabírají dech islámští radikálové

Sedmnáctý guvernér Jakarty Basuki Purnama, etnický Číňan a křesťan přezdívaný Ahok, skončil za mřížemi. Soud ho poslal na dva roky do vězení za údajnou urážku islámu. K respektování verdiktu vyzval dokonce indonéský prezident a v uplynulých letech i významný Ahokův spojenec Joko Widodo.

V tomto případě však jde o mnohem více než o pouhé potrestání významného politika. Jde o další směřování nejlidnatější muslimské země světa, která je dávána za příklad tolerantní společnosti, kde spolu i vedle sebe žijí vyznavači hlavních náboženství, tedy muslimové, křesťané, buddhisté či hinduisté. A jde také o osud sekulární indonéské demokracie.

Ahok totiž stál v čele desetimilionové převážně muslimské Jakarty bez ohledu na to, že byl historicky vůbec prvním Číňanem a teprve druhým křesťanem zastávajícím tuto funkci. A navíc měl velkou šanci vyhrát i v dalších volbách. Byl velmi populární nejen mezi středními vrstvami. Kdysi špinavou megapoli vyčistil a uklidil. Zasadil se o to, že dnes už se odvážejí odpadky, že kanály a řeka protékající Jakartou už nejsou stokami, jako tomu bylo dřív, i že z ulic zmizely prostitutky. Zaměřil se i na budování metra, které má výrazně ulehčit automobily doslova zamořené metropoli. A má také pověst bojovníka proti korupci.

Jak se zbavit politického oponenta? Obvinit ho z netolerance

Řadě politiků i radikálním muslimům ale ležel v žaludku, a tak jeho političtí i náboženští odpůrci hledali příležitost, jak proti němu zasáhnout. A záminkou se jim stala jeho předvolební kampaň, když na adresu některých svých soupeřů uvedl, že zneužívají verše Koránu k politickému boji, konkrétně verš, který podle některých interpretací zakazuje muslimům přijmout jako vůdce nemuslima.

Hned poté se strhla doslova bouře. Zveřejněné video totiž někdo sestříhal, Ahokova slova dezinterpretoval a radikálové ihned začali volat nejprve po jeho vyšetřování, pak zatčení a nakonec rovnou odsouzení. Nejhlasitěji byli slyšet členové Fronty obránců islámu, kteří do Jakarty autobusy přiváželi své stoupence z předměstí Jakarty i okolních vesnic. Organizované protesty pak narušily i společnou modlitbu, které se účastnil i prezident Widodo. Islamisté tehdy otevřeně volali, že nikdo jiný než muslim jim nemůže vládnout, což je protiústavní. Nikdo ale proti nim nezasáhl.

Islámští extremisté tak začali být ještě hlasitější a v jejich rukou se objevily i vlajky mudžáhidů, které používá al-Káida. Víc a víc indonéských muslimů se totiž radikalizuje. A nejen v náboženských školách, ale také na technických univerzitách, které nemá pod kontrolou ministerstvo školství. Šíření radikálních názorů podporují také islámské komunity ze zahraničí, zdejší média i někteří duchovní ukazují na Saúdskou Arábii.

Ostatně na to upozorňuje i Said Aqil Siroj, šéf Nahdlatul Ulama, nejpočetnější muslimské organizace na světě, hnutí, které vzniklo před necelými sto lety jako protipól netolerantního wahhábismu. A právě ten označuje za zdroj extremismu, ze kterého vycházejí radikálové i teroristé, ať už jde o al-Káidu, tzv. Islámský stát či další. Wahhábisté se totiž vidí jako ti jediní nezkažení muslimové. A kdo s nimi nesouhlasí, je proti nim.

Muslimové, kteří přicházejí do Indonésie a šíří tuto sunnitskou fundamentalistickou formu islámu, také mají k dispozici velké finanční prostředky, díky kterým získávají další a další příznivce. Podle Siroje je získávají ze Saúdské Arábie a díky tomu také staví nejen nové mešity, ale i náboženské školy, kde nabízejí výuku zdarma a dávají stipendium. A za nejnebezpečnější považuje to, že mají pro šíření svých radikálních názorů téměř neomezené prostředky.

Al-Káida je mrtvá, její nástupkyně je daleko nebezpečnější

V nedávné minulosti byla v Indonésii silná organizace Džamáa Islamía, napojená na al-Káidu, která stála i za krvavými bombovými útoky na Bali. Ta ale byla rozprášena. Teď však v zemi působí organizace Džamáa Anshar Daulah, která je dle indonéského protiteroristického útvaru mnohem nebezpečnější a má kontakty s tzv. Islámským státem, za který v Sýrii bojuje asi tisíc Indonésanů.

Na pádu populárního guvernéra Jakarty Ahoka ale mají velký podíl i politici z obou táborů, tedy jak vládních, tak opozičních. Jejich příliš vysoká hra bez ohledu na to, zda jejím výsledkem mělo být posílení pozice prezidenta, či zvolení Aguse Yudhoyona, syna bývalého prezidenta, guvernérem indonéské metropole (nakonec skončil poražen už v 1. kole), totiž nakonec napomohla právě islámským radikálům, kteří by rádi nastolili v celé Indonésii právo šaría.
Největší obavy teď vyjadřují indonéští křesťané, kteří se pravidelně modlí i v jakartské katedrále Panny Marie stojící hned naproti Velké mešitě. Oba svatostánky totiž symbolizují mírové soužití obou náboženství. Jakartský arcibiskup se také přátelí s imámem Velké mešity Hajim Nasaruddinem Umarem, který křesťanům vždy přijde na Vánoce popřát. A stejně tak kněží přicházejí do muslimských svatostánků v den jejich svátku Ídul Fitr.

Odsouzení Ahoka za údajné rouhání ale imámové nekomentovali. Na rozdíl od islámských radikálů, kteří slaví velké vítězství. A ve svém tažení pokračují dál. Bez ohledu na to, že mnozí z nich jsou sami obviněni, včetně šéfa Fronty obránců islámu Rizieqa Shihaba. Ten byl dokonce při soudu s Ahokem nejen svědkem obžaloby, ale také duchovní autoritou hodnotící Korán.

Nejen křesťanští stoupenci guvernéra Ahoka a zastánci sekulární Indonésie proto teď varují před další radikalizací indonéských muslimů i možným koncem tolerantní společnosti. O dalším vývoji ale rozhodne až další proces, tentokrát právě s představitelem radikálů Rizieqem Shihabem, který je obviněn z řady trestných činů, ať už se týkají sexuálních skandálů, nebo také rouhání. Ten ukáže, jakým směrem se tato země s téměř 260 miliony obyvatel vydá.