Nizozemsko se nezměnilo, což je strhující zpráva

Zaplať pánbůh za výpady tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Nebýt jich, třeba podlé a nestydaté lži, že to byli vojáci nizozemského kontingentu, nikoli bosenskosrbští hrdlořezové, kteří v roce 1995 naráz povraždili osm tisíc zajatých bosenských Muslimů ve Srebrenici, přišlo by k volbám v Nizozemsku asi o dost méně než úctyhodných 81 procent oprávněných voličů. Jenže urážky a také drzost, s níž se novodobý sultán domáhal v této zemi prostoru pro agitaci mezi tamějšími Turky před referendem o autoritářském posílení svých pravomocí, přiměla mnohé obyvatele k tomu, aby vsadili na jistotu. Tedy na Marka Rutteho, premiéra, jenž dokázal před pár dny razantním způsobem vykázat dva neohlášené turecké vládní agitátory – jeden ministr se snažil přiletět, jiná ministryně dorazila autem přes německou hranici – ze země.