Sdílená ekonomika chátrá, i když pár firem vzkvétá

Proč by u mě spal cizí člověk? To je divné, ne? Proč bych věřil někomu neznámému, aby mě odvezl, kam potřebuji? Je to vůbec bezpečné? Šel bych k někomu do bytu, abych šel na záchod? Ano, dokonce i tento třetí scénář – a s ním se objevující obavy – je pro nás realitou. Airbnb pomáhá lidem najít bydlení. Uber pomáhá lidem najít dopravu. Airpnp pomáhá lidem najít toalety.

Všechny tyto firmy jsou příklady většího trendu: sdílené ekonomiky. Pointa sdílené ekonomiky je, že lidé nemusí vždy kupovat nebo exkluzivně vlastnit to, co právě potřebují. Hodně z těchto byznysů vyžaduje posun jak ve společenských hodnotách (Airbnb by nevyrostl bez nynější generace propojených mladých lidí), tak v technologických platformách (Uber by si neporadil bez mobilního telefonu).

Jako ekonomický trend je sdílená ekonomika samozřejmě velmi zajímavá, ale znamená to, že je úspěšná? Je naše budoucnost spjatá se sdílením našeho majetku? Na tyhle otázky se v blízké budoucnosti budou hledat odpovědi, protože hodně start-upů v tomto sektoru už zahynulo a několik gigantů v tomto sektoru možná půjde na veřejné trhy.

Slib a revoluce sdílení

Sdílená ekonomika je zajímavá zastávka v historii technologické evoluce, protože její pozitivní sliby jsou hned tři. Zaprvé, budeme méně trápit naše prostředí, protože se nebude muset vyrábět a vyhazovat tolik věcí. Zadruhé, budeme méně trápit naše peněženky, protože se nebude tolik platit za všechny věci a služby – více se bude půjčovat (ekonomicky, méně hodnoty bude jen tak "sedět" v nepoužívaných věcech). Zatřetí, budeme méně trápit sami sebe, protože se nebudeme více izolovat od naší komunity a budeme se více stýkat a pomáhat si v reálném světě (a ne v digitálním).

Tento třetí bod je možná ten hlavní, který uslyšíte od zastánců tohoto ekonomického trendu. Různé studie ukazují, že moderní technologie a sociální sítě nás určitě sblížily, ale také možná o to více izolovaly (možná nejlepší sumarizace výzkumu a argumentu je v knize "Alone Together"od Sherry Turkleové). Můžeme mít stovky tisíc kamarádů na Facebooku a stejně se můžeme cítit osamělí. Sdílená ekonomika by tedy mohla vyřešit hned několik našich předních problémů: ničení životního prostředí, ničení finančních rezerv a ničení společenských vztahů. 

Tento nápad má také půvabnou logiku: proč bych si měl koupit vrtačku (kterou možná použiji jen párkrát v životě), když si ji mohu levně půjčit od svého souseda? Nebo žebřík, který někdy (ale ne vždy) potřebuji (ale když ano, tak nutně)? Má to v sobě i nádech nostalgie – budeme si pomáhat tak, jak jsme si jednou pomáhali na vesnicích nebo v malých městech. Firmy jako Share Some Sugar a NeighborGoods (založené v 2009) nebo Thingloop a SnapGoods (založené v 2010) chtěly zrealizovat přesně tuto vizi sdílené ekonomiky. Sousedé si mohli vytvořit účet a dát on-line požadavky pro vyřešení svých potřeb a ostatní mohli nabídnout nízkonákladovou cestu právě k těmto řešením. Do toho byly založeny a rozrostly se firmy jako Uber a Airbnb. Všechno to směřovalo k předurčenému úspěchu. 

Skluz a realita sdílení

Byl tu ale jeden problém: lidem se koncept líbil, ale nelíbila se jim jeho praktická realizace. Představte si, že si můžete půjčit něco, co právě potřebujete, půjčit si to od někoho přes internet za poloviční cenu… ale musíte tam jet autem 20 minut před použitím a po použití dané věci. Proč to dělat, když Amazon (v Americe) vám to může doručit hned k vašim dveřím. Jestli používáte službu Amazon Prime, tak se požadovaná věc může objevit u vašich dveří za dva dny, a jestli bydlíte v New York City, tak dokonce do hodiny. První problém sdílené ekonomiky je tedy kombinace lidské apatie/lenivosti (jsme více ochotní zaplatit penězi než svým časem) a velkých firem, které proces kupování a dodávání zboží neskutečně zjednodušily (například Amazon).

Jak potom vysvětlit úspěch firem jako například Airbnb nebo Uber? Všimněte si, že obě dvě služby se velmi podobají právě těm službám, které mají eliminovat. Objednání si pokoje přes Airbnb je skoro jedna ku jedné jako objednání si pokoje přes Hilton. Objednání si vozidla přes Uber je skoro úplně stejné jako objednání si vozidla přes AAA Taxi. Tohle nejsou služby, které vyžadují stýkání se se svými bližními nebo něco podobného. Tohle jsou služby, které replikovaly transakční proces, na který jsme zvyklí, ale aplikovaly to na majetky, na které jsme do té doby hromadně nepomysleli. O hodně lepší definice toho, co firmy jako Airbnb nebo Uber dělají, je "přístupová ekonomika", a ne "sdílená ekonomika". Tyto firmy zvyšují a rozšiřují přístup k tomu, co hledáme (ubytování, odvoz atd.), nic víc (pro komunitu, životní prostředí atd.).

Následky sdílené ekonomiky

Ale nemusíme být pesimističtí nebo nevděční – tyto firmy mají pozitivní dopad. Airbnb umožňuje lidem přivydělávat si s majetkem. Uber umožňuje například lidem dočasně bez práce mít stálý příjem. Jeden z mých kamarádů ze Stanfordu nedávno dodělal svůj doktorát v stavebním inženýrství a teď jezdí pro firmu Lyft. Proč? Protože potřebuje nějaký příjem, než dokončí analýzy trhu, na kterém chce spolu se svými kamarády začít start-up. Pokud analýzy ukážou, že jejich byznysový plán nedává smysl, tak si najde stabilní pracovní místo. Pokud analýzy ukážou, že jejich byznysplán dává smysl, tak si najdou investory do své nové firmy. Takovéto krátkodobé finanční stability bylo těžké předtím dosáhnout.

Dopad těchto firem není jen na individuální úrovni. Časopis The Economist nedávno publikoval úžasný rozbor hrubého domácího produktu (HDP) jako metriku pro růst a stav národní ekonomiky. HDP jako koncept vznikl během druhé světové války, aby mohly spojenecké země vědět, jakou měly různé státy výrobní kapacitu (na letadla, lodě atd.). Ale najednou to, že máte továrnu, která vyrobí auto, neznamená, že ekonomická hodnota končí výrobou. Právě naopak. Ekonomická hodnota tohoto auta možná právě začíná, protože bude vydělávat v kontextu sdílené nebo přístupové ekonomiky. Výroba možná dokonce i klesne. Proto se ekonomové a politici začínají více zajímat o předefinování hrubého domácího produktu, ale hlavně také definování hodnoty věcí, prostor a lidí v tomto novém nastavení.

Je tu také problém, že se musí předefinovat nezaměstnanost. Jestliže si můj kamarád vydělává na přežití, tak není podle amerického práva nezaměstnaný, ale také není plně zaměstnaný. Zatím byly vlády spokojené se započítáváním takovýchto pracovníků do plusové kolonky, ale pokud si takhle vydělává netriviální procento vaší populace, tak máte problém, kterému se říká "podzaměstnanost"(v angličtině "under-employment"). Co se dlouhodobě stane s ekonomikou takového státu? Tohle je také trend na národní úrovni, který sdílená ekonomika umožňuje.

Přesný dopad pro investiční svět se ukáže v tomto nebo v příštím roce. Potom, co hodně firem zaniklo (například, z firem, které jsem vyjmenoval na začátku článku, už existuje jen NeighborGoods), investoři doufají, že se podaří vydělat ve velkém na Uberu nebo Airbnb. Problém zde je, že tyto firmy se moc nechystají jít na burzu. Mají tak lehký přístup ke kapitálu, že nemají důvod. V případě Uberu to vypadá tak, že alespoň někteří jeho akcionáři chtějí, aby firma šla na burzu tento rok. Jestli Uber na burzu tento rok nepůjde, nevyšle to nejlepší signál pro nové zakladatele v tomto prostoru. Jak přemluvíte investora, aby investoval do vašeho start-upu, když drtivá většina podobných start-upů selhala a ta menšina, která uspěla, drží peníze investorů déle než kterékoliv jiné firmy na trhu? Nebude to jednoduché.

Ale přesto je v tom něco půvabného. I když Metatron nezainvestoval do start-upu v tomto průmyslu, jedna z našich investic umožňuje vlastníkům půdy a majetků vydělávat za zpřístupnění jejich vzdušného prostoru dronům. Je to něco, co může pomoci nejen zrození nového (dronového) průmyslu, ale také zprostředkování extra finančního příjmu. V době, kdy lidé v západním světě více nedůvěřují vládním organizacím a hlavně finančním institucím, má takovýto byznysplán skoro až demokratický nádech. Jako moderní inkarnace Robina Hooda, Uber, Airbnb a možná brzy i naše firma Manna budou vytvářet extra příjem pro více lidí než kdykoliv před tím.

Otázka je, jestli vytvoří extra příjem pro své investory a zda utáhnou (a nepotopí) národní ekonomiku. Já si osobně myslím, že tohle by neměla být otázka, kterou zodpoví právě tyto firmy za nás za všechny. Já si myslím, že pokud se o trendy a dopady, které tyhle firmy inspirují, nezačneme zajímat z komplexní perspektivy (politické, ekonomické, lidské), tak se možná brzy ocitneme v ekonomice, se kterou hodně sdílíme, ale která zase tolik možná nesdílí zpětně s námi.