Anonymní pokrytectví anonymního operátora

S anonymními zdroji je to těžké. Na jednu stranu jsme rádi, když nám pod příslibem anonymity přinesou inside informace ze zajímavého prostředí, na druhou stranu se jimi těžko argumentuje a informace se složitěji ověřují.

Stalo se tak i v článku na serveru IHNED.cz s titulkem “Sobotka pojede do ČTÚ. Chce vědět, proč jsou v Česku drahá mobilní data”.

Zástupce jednoho z operátorů, který si přál zůstat neznámý, nakládá hned od začátku: “Současná výše cen za mobilní služby zkrátka není selháním trhu, ale českého regulátora. Ten v minulosti přivíral oči vůči šedým operátorům, což jsou firmy, jimž prodáváme své mobilní služby. Ony je přitom dále přeprodávají rodinným příslušníkům svých zaměstnanců, což pak fungování celého trhu poškozuje.”

Pojďme si to rozebrat. Jeden ze subjektů v oligopolním postavení, který má podíl na trhu více než 30 procent, nabízí své služby a v případě zájmu uzavírá se spotřebitelem nebo firmou soukromoprávní smlouvu. A pokud se na webu podíváme do smluvních podmínek, dozvíme se u všech tří, že “účastník je oprávněn řádně užívat služeb, které mu byly zřízeny, nesmí je však přenechávat k přeprodeji”, případně něco podobného. Pokud tak účastník činí, je operátor oprávněn omezit nebo přerušit poskytování svých služeb, neboť se jedná o hrubé porušení smlouvy.

Stále vám není jasné, kde regulátor selhal? Mně také ne. Dva subjekty na trhu se domluvily na uzavření smlouvy za určitých podmínek. Jeden z nich, zákazník, je začal porušovat. A operátor? Operátor má ve smlouvě jasný nástroj, jak se s tímto chováním vypořádat. Ledaže… ledaže by mu snad tato situace vyhovovala? Jak to vyplývá i z toho, že byl schopen v minulosti dodávat tři tisíce SIM karet firmám o třiceti zaměstnancích, u kterých bylo naprosto jasné, že je budou přeprodávat dál? Proč, když ho tak strašně štvou “šedí” operátoři, nenabídne zajímavé ceny svým virtuálním operátorům?

Pokud se operátor rozhodne uzavřít smlouvu s firmou a poskytovat telekomunikační služby jí a jejím zaměstnancům a ještě rodinným příslušníkům, je to jeho obchodní rozhodnutí. Těžko pak ale může ale po regulátorovi chtít, aby definoval, co je “zaměstnanecký benefit” - je to jedna SIM karta, pět SIM karet?

Co musí však zarazit každého, je následující bezskrupulózní prohlášení anonymního zdroje - “cenová realita zkrátka do značné míry vůbec neodpovídá tomu, co se uvádí v našich oficiálních cenících, které ČTÚ pokrytecky kritizuje”.

Proč tedy vydávají takové ceníky, které neodpovídají cenově realitě? Proč nedají transparentně najevo trhu, že u nich je možné pořídit nižší ceny? Proč se radši předhání v uzavírání firemních smluv, ale v cenících, jak sami říkají (ústy anonymního zdroje), nechávají čísla, která neodpovídají realitě? Má tedy každý zájemce o jejich služby na pobočce říkat “ale já dobře vím, že ty ceny nejsou reálné, že pro mě máte připravené jiné, lepší, levnější, mrk, mrk”?

ČTÚ si pro aukci v roce 2013 jako hlavní cíle vytyčil zlepšení fungování konkurence a splnění rozvojových kritérií. Zatímco povinnost pokrývání operátoři plní, naprosto selhávají při plnění dobrovolného závazku velkoobchodní nabídky pro virtuální operátory. A selhávají tak masivně, že úřad je musí vždy vyzývat, aby upravili své ceníky podle spočítané ceny. Naprosto ignorují, že by to měli být oni, kdo si bude velkoobchodní cenu sám kontrolovat a automaticky přepočítávat podle vývoje všech vstupů.

Vzpomínám si na bezděčnou reakci generálního ředitele jednoho z operátorů, který na konferenci na dotaz zástupce virtuálního operátora, proč jim v některých smluvních podmínkách nevychází vstříc, jen suše reagoval, že když se mu to nelíbí, tak může odejít ke konkurenci. Takhle ale soutěž na velkoobchodě nevypadá. A my už máme dost důkazů k tomu, že je potřeba jednat. I díky anonymnímu zdroji.