Zůstane střední Evropa otevřená?

Kdykoli jsme ve střední Evropě dostali šanci se aspoň po několik desetiletí rozvíjet bez vnějších zásahů a násilných konfliktů, bylo to k našemu prospěchu. Pohyb myšlenek a lidí pro naše země vždy znamenal éru rozkvětu. Nedávné rozšíření Evropské unie znamenalo mocný impuls pro rozvoj střední Evropy.

Řada událostí v posledních letech, naposledy brexit, ovšem ukazuje, že rozšíření Unie mnozí nechápou jen pozitivně. Reakce veřejnosti jsou rozporné. Podle jedněch evropská integrace zůstala na půl cesty, podle druhých naopak zašla příliš daleko. Jedni chtějí na globální vlivy reagovat rychlým skokem k evropské federaci, druzí spatřují ochranu v "přirozených", organických společenstvích národních států.

Jaké postupy a instituce prospívají evropské integraci ve smyslu začlenění a zapojení v různosti? Nevyvolává tlak na unifikaci paradoxně démony skupinové nenávisti, které jsme po porážce nacismu a kolapsu komunismu neprávem považovali za zkrocené?

V reakci na uprchlíky se nahlas ozývá, co si dříve lidé jen mysleli: "Otevřeli jsme se příliš, chceme se zase cítit doma, mezi svými." Myšlenka, jak zbavit společnost od všeho cizího – ať podle měřítek ideologických, rasových, kulturních či kdovíjakých jiných – se do Evropy vrací zadními vrátky. Jsme po zkušenostech s etnickými či třídními čistkami opravdu nepoučitelní? Neučí nás i sama příroda, že nejstabilnější a nejodolnější jsou společenství právě díky své rozmanitosti?

Ano, základní důvěra se vytváří v rodině, ve škole, mezi přáteli, tam, kde se lidé osobně znají. Umožňuje domluvu na společných pravidlech a cílech i s lidmi odlišných názorů a postojů. Bez důvěry si nelze představit instituce občanské společnosti, o politických institucích ani nemluvě. Je například nezbytné, aby si důvěru v demokracii zachovala také menšina v opozici.

Potřebujeme platformy, kde se mohou potkávat různě zaměření lidé a vést spolu skutečný dialog, kdy se vzájemně poslouchají a mohou si sdělovat zkušenosti. V době, kdy se názorová rozdělení nejen české společnosti, ale i v celém regionu prohlubují, je nezbytné čelit pokusům uzavírat se do bezpečných ulit menších, homogenních celků. Bez ovzduší důvěry se ve střední Evropě nedá dýchat. Je důležité, aby se lidé i ve virtuálním a digitálním věku potkávali tváří v tvář, učili se spolupracovat se svými sousedy, vzdělávat se, rozvíjet své schopnosti, potkávat se s inspirativními lidmi a vzájemně se obohacovat.

Vytvářejme příležitosti, zůstaňme jim otevřeni, prostě: snažme se! Neuzavírejme se světu, neutíkejme před jeho nebezpečími, zkrátka, jak by řekli naši předkové – tužme se! I s novým jménem k tomu Aspen Institute Central Europe chce přispívat.