Centrální banky se ocitly na scestí

Základem centrálních bank je jejich nezávislost. Ale nestandardní kroky v posledních letech ústí do zatím největší poptávky po jejich kontrole. Měnověpolitické experimenty amerického Fedu vedly v USA k pokusům o zákonné zrušení auditní výjimky, dle níž americký kontrolní úřad GAO nesmí auditovat aktivity Fedu spojené s měnovou politikou. Až dosud sice nezískala nová zákonná úprava "Audit the Fed" dostatečnou politickou podporu, částečně i kvůli silnému nesouhlasu současné šéfky Janet Yellenové. Lze ale očekávat, že s nástupem nového prezidenta Donalda Trumpa se politické síly posunou. V médiích se již objevují náznaky, že Kongres může být k rozšíření auditu Fedu v budoucnu vstřícnější.

I v Evropě ale sílí hlasy po větší kontrole Evropské centrální banky (ECB). Aktuálně vznikla v Evropském parlamentu nová iniciativa Leergeld. Vyzývá k tomu, že do Frankfurtu je třeba vyslat silný signál: Dost bylo hry s našimi penězi! V rámci této iniciativy byla minulý týden zahájena kampaň "Audit the ECB", v jejímž rámci bude mimo jiné vypracována nezávislá studie o dopadech měnové politiky ECB na banky, penzijní fondy a reálnou ekonomiku.

Při zahájení iniciativy rezonovalo i poselství Jürgena Starka, muže, který v září 2011 rezignoval z Výkonné rady ECB na znamení nesouhlasu s její měnovou politikou. Profesor Stark věcně poukazuje na to, že ECB suplovala vládní politiku, evropské problémy ovšem nevyřešila, pouze je zamaskovala. ECB disponuje neomezenými finančními prostředky, stala se politickou silou a nejmocnější evropskou institucí. Prováděnou měnovou politikou však překročila svůj mandát. Kvantitativní uvolňování zahájené v březnu 2015 je navíc omylem, protože léčí nesprávnou diagnózu. Podle bývalého hlavního ekonoma ECB riziko špatné deflace neexistovalo – místo ní přišla dobrá deflace tažená zejména poklesem cen ropy. A příliš dlouho příliš uvolněná měnová politika přinese v budoucnu nezbytně své náklady.

Dlouholetý viceguvernér německé Bundesbanky, která dlouho sloužila jako vzor pro ČNB, by měl jistě co přidat i do naší domácí debaty. Starkovo poselství nevyznívá sice pozitivně, pozitivní ale je, že takováto aktivita na půdě Evropského parlamentu vůbec vzniká.

V našem parlamentu bude proto zajímavé sledovat projednávání novely o zákonu ČNB, který mimo jiné staví právě nestandardní měnověpolitická opatření pod záštitu zákona a výrazně zvyšuje i další pravomoci centrální banky.