"Hard brexit" je pro Británii výhodná varianta a může na něm vydělat

V posledních týdnech, a zejména po projevu premiérky Mayové, se velmi skloňuje tzv. "hard brexit". Jedná se o variantu vystoupení Velké Británie z EU ve formě nijak nepřidruženého státu, bez přístupu k jednotnému trhu zboží a služeb. Přístup na společný trh představitelé EU podmiňují tím, že Velká Británie bude zároveň respektovat volný pohyb osob ze zbývajících států EU.

Zmiňuje se, že pro Spojené království by mohla být takováto "radikální" pozice jen startem do vyjednávání před případnými ústupky a že takovýto krok ho výrazně ekonomicky poškodí. Já si to nemyslím. Pro Velkou Británii to je naopak velmi konzistentní a troufám si tvrdit, že i výhodný krok. 

Obchodní deficit 

Velká Británie má s Evropskou unií velký deficit, co se týče dovozu zboží a služeb. V roce 2015 se do VB z EU dovezlo zboží a služby za 300 miliard liber. Naopak z VB do EU jen za 200 miliard liber. (Čísla pochází z ONS – Office for National Statistics, obdoby statistického úřadu. Můžete nalézt i mírně odlišná, ale to je dáno tzv. "Rotterdamským efektem".) V absolutní výši by tedy EU z případné obchodní války tratila více. Tím spíše, když dovoz do VB z EU zahrnuje zejména zboží, jehož bilance je pro VB ještě nepříznivější, a naopak bilance služeb je pro VB s EU pozitivní.

V relativním vyjádření to ale tak pozitivně pro Velkou Británii nevypadá. Podíl exportu do EU na celkovém exportu představuje zhruba 40 procent. Je sice zajímavé, že podíl exportu do EU za celou dobu členství Velké Británie v EU klesá z počátečních 57 procent, nicméně 40 procent je stále dost velký podíl. I pro EU je ale Velká Británie velmi významným obchodním partnerem. Při vyloučení vnitřního trhu plných 17 procent exportu EU směřuje právě do Velké Británie. Velká Británie je největším exportním trhem, více než dvojnásobným ve srovnání s Čínou, a nepatrně předčí svým obchodním významem i Spojené státy. Katastrofa by to tedy byla oboustranná.

Zajímavá je rovněž skladba dovozu dle země původu. Více než 10 procent celkového dovozu z EU do Velké Británie pochází z Německa. S ohledem na silnou pozici Německa v rámci EU se mi zdá nepravděpodobné, že by postoj EU byl vůči ostrovnímu království tak nepřátelský, jak vyznívalo v prvních dnech po referendu o brexitu. V tu chvíli se "chrastilo zbraněmi" a žádalo "exemplární potrestání" revoltující země, aby si již nikdo další nedovolil chtít rovněž vystoupit. Pokud představitelé EU dokážou spolknout tuto hořkou pilulku, vyplatí se jim to. Jak ukážu dále, "Velká Británie nebude tím, kdo bude žadonit o dohodu".

Volný obchod vs. celní unie

Troufám si tvrdit, že Velká Británie, i pokud se jedná jen o mezinárodní obchod, na vystoupení z EU a "jednotného trhu" vydělá. "Volný jednotný trh EU" není vůbec volný ve smyslu, jak ho praktikují NAFTA či EFTA. Jedná se o celní unii. Tedy společenství, jehož státy mezi sebou obchodují s menšími cly či zcela bez nich, ale vůči nečlenským zemím uplatňují společnou celní politiku. Například po vstupu ČR do EU nám odpadla cla do členských států EU, ale přesto se rozsah našeho celního sazebníku zmnohonásobil, protože jsme byli nuceni začít uplatňovat mnoho jiných, nových.

To je rozdíl právě například proti zmíněné NAFTA, která zahrnuje USA, Kanadu a Mexiko. Tyto státy spolu rovněž obchodují s minimálními omezeními, ale zároveň žádný z členů nebrání jinému členovi, aby uzavřel dohodu o volném obchodu třeba právě s Evropskou unií. Ta naopak Velké Británii jako svému členovi zakazuje uzavřít dohody o volném obchodu s jinými zeměmi, pokud tyto dohody nebudou vedeny ze strany EU a nebudou se vztahovat na celou EU. Při svém vstupu na jednotný trh EU za to Británie těžce zaplatila ztrátou některých trhů a hospodářským poklesem, zejména v oblasti strojírenství. Při vystoupení z EU si bude moci rychle najít nové obchodní partnery, a jak se již dali někteří slyšet, naposledy Nový Zéland, jsou k takovým dohodám připraveni. Velmi rychlá reakce se týkala například Číny.

Někdo by mohl namítat, že geograficky je EU blíže, ale myslím, že v dnešní době je často mnohem jednodušší překonávat velké vzdálenosti než zdolat bariéry prohibitivních norem nebo celní sazby. 

Politika zemědělství

Velmi podstatnou položkou dovozu do Velké Británie jsou potraviny. V devadesátých letech asi Britové nekritizovali v EU nic více než společnou zemědělskou politiku. Ta zdražuje potraviny, vytváří přebytky, které se musí nákladně ničit nebo vyvážet do rozvojových zemí, kde zase pustoší jejich zemědělství. Vystoupení z EU zajistí Britům v této oblasti v zásadě dvě věci. Zaprvé budou mít levnější potraviny a zadruhé ušetří na dotacích na výrobu a likvidaci přebytků. Ani zde se nedá očekávat, že by EU mohla nějak vyvinout zvýšený tlak. Z celkového dovozu do VB je vedle 10 procent dovozu z Německa skoro 5 procent dovozu potravin z Francie. Ta je další klíčovou a silnou zemí v rámci EU.

Rybářská práva

Velmi hlasitými obhájci provedení brexitu byli v ostrovním království rybáři. Nelze se jim divit. Více než 50 procent ryb ulovených ve volných mořích Evropské unie pochází z Velké Británie. Avšak drtivou většinu uloví španělské lodě. Následují Portugalci, Nizozemci, Francouzi a až pak domácí posádky. Rybářský průmysl byl tím odvětvím, jež asi nejvíce ztratilo členstvím v unii, která vyžaduje přístup ke společným lovištím. Právě tyto národy pak budou velmi tratit, když posádky jejich lodí přijdou o britská loviště. Pozitivní je, že nejvíce na tom vydělá příroda, neboť zde už nebude tolik nájezdů na "obecní pastvinu".

Příspěvky do rozpočtu EU

Velká Británie je v posledních letech třetím až čtvrtým největším přispěvatelem do rozpočtu EU, co se týče jak absolutní částky, tak výše čistého příspěvku. Přestože dostává tzv. britský rabat, financuje zhruba 10 procent rozpočtu. Její saldo s EU se rovná kladnému přebytku všech výdajů EU do České republiky, Slovenska a všech pobaltských států dohromady. Po britském vystoupení se tedy bude muset evropská byrokracie uskromnit ve svých dotačních programech.

Přistěhovalectví

O téma přistěhovalectví do Velké Británie velmi jde. Jak jsem ukázal výše, nebude to s jejími ztrátami při vystoupení z EU nikterak horké a přitom dosáhne jednoho ze svých cílů, rozhodovat si o tom, koho na své území pustí. Což je v současné době imigrační krize, kterou EU nezvládá společnou dohodou vyřešit, určitě vítězství. Národní politici se dohodnou snadněji. 

Soud pro lidská práva a podřízenost evropskému právu 

Téma soudu pro lidská práva bylo při brexitu zmiňováno velmi málo. Margaret Thatcherová jej však považovala za jeden z nejdůležitějších důvodů pro vystoupení, když před 16 lety poprvé použila slova "brexit".

Evropský soud má pravomoc zrušit národní legislativu, pokud odporuje úmluvě o lidských právech. Na svrchovanost svého parlamentu jsou Britové velmi citliví. "Železná lady" velmi ostře kritizovala, když tento soud nařídil Velké Británii odškodnit rodiny irských teroristů z IRA, neboť tím, že byli zastřeleni odstřelovači bez soudu při páchání své teroristické činnosti, byla dle soudu porušena jejich lidská práva.

Pokud soudy dojdou k závěru, že národní legislativa je v rozporu s evropskými úmluvami, jsou v tu chvíli výroky soudu nadřazeny zákonům, které vydává parlament. Jedná se o demokratický deficit evropského uskupení, který však mnohem častěji bývá zmiňován při nadřazenosti Evropské komise nad národními parlamenty.

Evropská komise je nevolený orgán, který se neopírá o žádnou parlamentní většinu a není konfrontován s žádnou parlamentní opozicí. Přesto má moc nad všemi národními parlamenty členských zemí, které spíše jen implementují to, co z komise vzejde. Jednou z příčin obrovského množství regulatoriky hrnoucí se z Bruselu je totiž právě neexistence protiváhy nedemokratické Evropské komisi.

Silnou pohnutkou Britů k odchodu je vzít si svou zemi zpět a dostat legislativní proces zpět pod demokratickou kontrolu.

Brexit je již nyní pro EU politickou prohrou. Idea stále většího a těsnějšího svazu naráží na své přirozené meze. Ti, pro které je EU nejmenším přínosem a zároveň největším nákladem, se ji rozhodli opustit. Je v zájmu EU se s Velkou Británií dohodnout na poklidném vystoupení a na volném obchodu, jinak by se mohl pro EU stát i prohrou ekonomickou. Pokud představitelé EU budou i nadále trvat na co "nejpřísnějším potrestání odpadlíka" bez ohledu na ekonomické důsledky pro členské státy, bude to pak prohra i morální.

Věřím, že Velké Británii se může povést si v rámci WTO s Evropskou unií vyjednat mimořádně výhodně podmínky, ideálně s doložkou nejvyšších výhod, což ve svém důsledku bude výhodné pro všechny.