Příběh Yahoo a Twitteru může navždy přepsat mapu pro začínající technologické start-upy

Současné internetové prostředí, které pro uživatele zprostředkovává všechno od zpráv až po zábavu, existuje primárně díky několika velkých firmám jako například Facebook, Amazon, Netflix a Google. Akciím těchto firem se v Silicon Valley říká "FANG" akcie nejen kvůli tomu, že to je seřazení prvních písmen jejich jmen, ale také kvůli tomu, že "fang" v angličtině znamená tesák (odkaz na agresivitu a ziskovost akcií).

Tyto firmy úspěšně navigovaly nejasný startupový vývoj, a potom dokonce i proces přenastavení na veřejnou burzu, aby se etablovaly jako stěžejní nejen technologické, ale i finanční instituce.

Nicméně, ne každá firma tohle dokáže a to, že například vydělává velké peníze, ovládá loajální obecenstvo a buduje internetovou infrastrukturu, neznamená, že její příběh skončí dobře. Někdy se stane, že společnost přežije obě dvě stadia vývoje, ale nevytvoří atmosféru stabilní, rostoucí a důvěryhodné ziskovosti a následně nepřežije tlak investorů a akcionářů na veřejných trzích.

V Silicon Valley se teď odehrávají dva příběhy akvizic přesně takovýchto firem: Yahoo a Twitteru. Obě dvě firmy oficiálně hledají kupce již od začátku tohoto roku. Finále jejich příběhu může ovlivnit investování do start-upů na roky dopředu.

Příběh Yahoo: loď, která narazila na ledovec

Yahoo reprezentuje pro generaci prvotních uživatelů z 90. let webovou stránku, přes kterou se vůbec k internetu dostali. Firmu založil Jerry Yang (který je náhodou absolvent Stanfordu). Yahoo dlouho bojovalo s velkou fluktuací na pozici generálního ředitele.

V roce 2012 se šéfkou Yahoo stala Marissa Mayerová - jedna z nejvlivnějších osobností v technologickém světě. Na nejvyšší pozici přišla ze společnosti Google, kde byla jednou z prvních žen i zaměstnanců. Byla to pro ni úžasná šance ukázat světu, že se svými schopnostmi a dovednostmi dokáže uspět i za hranicemi budování dobrého produktu (v Google řídila divizi platformy na reklamu - Google Adwords).

Tehdy jsem si myslel, že tohle je profesionální příležitost, která přijde jednou za život: pokud se Yahoo začne dařit, tak může říct, že to je díky ní, pokud nikoliv a ona by Yahoo prodala, tak může říct, že kvůli předešlému vedení firmy dostala špatné karty a zachránila situaci. V podstatě nemohla prohrát. Možná to byla logická úvaha, bohužel se ale nenaplnila.

Marissa Mayerová hned od začátku udělala několik razantních kroků: zaměřila Yahoo na mobilní aplikace a video, koupila několik drahých firem (hlavně webovou stránku Tumblr) a zavedla nová pravidla pro zaměstnance. Hlavním cílem bylo samozřejmě otočit firmu správným směrem.

Po čtyřech letech to vypadá, že její strategie nevychází. Nedávno musela firma vložit akvizici Tumblr do nákladů, což znamená, že akvizice ve výši miliardy dolarů neměla takovou hodnotu, a dokonce měla skoro nulový přínos. Hodně z topředitelů odešlo, Yahoo propustilo mezi 10-15 % zaměstnanců a také zavřelo své výzkumné oddělení. Několik analytiků zmínilo, že když sečteme valuaci všeho, co Yahoo vlastní (akcie Yahoo Japan = 8 miliard USD, akcie Alibaba = 39 miliard USD, akcie Yahoo = 45 miliard USD), tak se dopracujeme k tomu, že akcie Yahoo nemají hodnotu, nebo dokonce možná mají negativní hodnotu (45 miliard USD - 39 miliard USD - 8 miliard USD = - 2 miliard USD).

Na úkor všech těchto informací je lehké zapomenout na to, že Yahoo má tržby ve stovkách milionů dolarů (podle jednoho odhadu možná kolem 800 mil.) a miliardu měsíčních uživatelů. Není to tedy firma bez hodnoty! Naopak, hodně firem by chtělo přesně to, co Yahoo má: tržby a pozornost.

Nicméně, investoři a akcionáři dohnali Marissu Mayerovou k tomu, aby začala proces prodeje firmy, tedy něco, čemu se veřejně bránila, a dokonce kvůli tomu vyvolala na představenstvu válku s jedním investičním fondem. Proces prodeje je velmi zdlouhavý a ne úplně tajný - informace o interních rozhodnutích firmy se neustále dostávají na veřejnost.

O Yahoo se ucházelo několik investičních firem, včetně jednoho sdružení s fondem Warrena Buffetta. Nakonec Yahoo vybralo jako předního uchazeče amerického telekomunikačního giganta Verizon. Vše vypadalo v pořádku, ale poté Yahoo před několika týdny nahlásilo největší ztrátu dat v historii technologických firem. Někdo si „obstaral“ informace možná až 500 milionů uživatelů.

Teď příběh firmy Yahoo stojí a neví se přesně, co se stane. Koupí Verizon Yahoo? Pokud ano, o kolik zkusí snížit hodnotu? Jestli ne, co se s Yahoo stane? Konec příběhu tak ještě není napsaný.

Příběh Twitter: loď, která nemůže najít přístav

Stejně jako Yahoo reprezentoval také Twitter pro určitou generaci uživatelů hlavní napojení s širším světem zpráv a zábavy. Po založení v roce 2006 se Twitter velmi rychle rozrostl, hlavně díky rozšíření smartphonů a mobilních přístrojů, které umožnily uživatelům sdílet novinky a názory doopravdy odkudkoliv. Ze čtyř zakladatelů již dva odešli: Evan Williams a Jack Dorsey. Ke konci roku 2015 přitáhlo představenstvo Twitteru Jacka Dorseye zpátky, aby zkusil udělat to, co se nikomu zatím nepovedlo: překlopit Twitter z tržeb do zisku.

Není to jednoduchý úkol. Twitter má kolem 300 milionů měsíčních uživatelů, což vypadá jako úctyhodné číslo, ale oproti 500 milionům uživatelů Instagramu a 1,5 miliardy uživatelů Facebooku je to málo. Počet uživatelů je velmi důležitý, protože Twitter zaměřil svoji monetizační strategii na reklamy velkých frančíz jako například McDonald’s a jejich marketingové ředitele zajímá jediná věc: kolik uživatelů uvidí naši reklamu? Přidejme k tomu ještě to, že Twitter nemá možnost zaměřit reklamní materiál na jednotlivého uživatele jako například Facebook. Výsledkem je, že si nemůže dovolit požadovat vysoké ceny za reklamu.

Twitter zkusil získat nové uživatele několika akvizicemi. Šlo hlavně (jako u Yahoo) o oblast videí přes firmy jako například Vine. Ta umožňuje lidem natočit a sdílet šestivteřinová videa. Bohužel pro Twitter, Facebook, Instagram a Snapchat vycítily stejný trend a hned vytvořily své vlastní konkurenční produkty. Nábor nových uživatelů tak pro Twitter není zrovna optimistický.

Twitter nemá příliš přívětivou a lehce navigovatelnou komunitu a kulturu. Na sociální síti existují pravidla ohledně chování a etikety, nejsou ale nikde sepsaná a jejich porušení může vyvolat šikanu. Či-li, pro nováčky není Twitter zrovna jednoduchý.

Zájem ano, prodej ne

Twitter začal hledat kupce také na začátku roku 2016. Mělo o něj zájem údajně několik velkých firem z různých sfér ekonomické aktivity: Disney (zábava v kině, v knihách a v parcích), Microsoft (operační systémy a hardware pro počítačové, herní a virtuální platformy) a Google (hledání a reklama na webu). Všechny ale docela rychle naznačily, že je Twitter nezajímá a hlavně ne za cenu více než 20 miliard dolarů.

Potom se o Twitter začala hodně zajímat firma Salesforce (software pro správu byznysových vztahů). Důvod? Připravovala se koupit LinkedIn. Představenstvo LinkedInu šlo ale jinou cestou a domluvilo se na prodeji s Microsoftem za více než 26 miliard dolarů. Takže firma Salesforce najednou měla připravenou kasičku, se kterou nevěděla, co dělat. Bohužel pro Twitter, Salesforce nedávno oznámil, že ho koupit nechce.

Proč Twitter nikdo nechce? Nejspíše kvůli tomu, že s Twitterem neexistuje pro nikoho ideální souznění a má pořád daleko k ziskovosti. Jeho kupec se tak musí připravit na to, aby absorboval finanční ztráty. Twitter dokonce propustil kolem 10 % zaměstnanců a zavřel službu Vine, aby udržel určitou hladinu ztrátovosti.

Jediná firma, která by mohla využít sociální data a pohltit finanční ztráty, je Google. Google sbírá hodně dat, nikoliv však v sociálních médiích. Minulý měsíc oznámila společnost Disney, že se ještě jednou na Twitter podívá. Sníží Twitter svoji cenu? Najde v Twitteru Disney dostatečně zajímavou přidanou hodnotu? Nebo půjde Twitter do bankrotu? Podobně jako s Yahoo není ani zde konec příběhu ještě napsaný.

Lodě, které připravují mapu pro budoucí start-upy

Oba dva příběhy ukazují důležitost těchto firem – tohle nejsou zapomenutelné start-upy, ale globální giganty, které pomohly vytvořit ekosystém, ze kterého všichni čerpáme. A stejně to ale neznamená, že to jsou firmy, které se umí přetransformovat na permanentně atraktivní platformy pro ziskovost svých akcionářů. Jedna vydělává peníze, ale neví, jak zvýšit svoji finanční hodnotu oproti jiným v její kategorii, a druhá zase peníze nevydělává a neví, jak se stát zajímavou akvizicí pro potenciálního kupce.

Osobně si myslím, že obě dvě firmy mají řešitelné problémy, k jejich vyřešení je potřeba určitý emoční odstup. Například Yahoo pravděpodobně zaměstnává až moc lidí na to, kolik jich skutečně potřebuje, a Twitter pravděpodobně musí produkt více zpřístupnit nováčkům.

Pokud nenajdou domov u jiné technologické firmy, tak se nejspíše obě dvě stanou součástí portfolia některého z private equity fondů. Tyto fondy nejspíše vymění ředitele, restrukturují firmy, předělají produktovou strategii a potom firmy prodají (v celku nebo v kouscích). To je samozřejmě výborné pro tyto private equity fondy, ale ne pro budoucí start-upy s podobným byznysplánem. Investoři se najednou možná začnou koukat na nové start-upy jinak a ptát se, zda nejsou další Yahoo nebo Twitter.

Možná větší nebezpečí spočívá v tom, že se investoři leknou těchto hyperrůstových byznysplánů, které slibují monetizaci v hypotetické budoucnosti. Tady musím přiznat, že v Metatronu investujeme jen do firem, které mají to, čemu říkáme "hmatatelná ekonomika". My musíme vědět nejen to, jak firma bude vydělávat peníze, ale musíme být také schopni její monetizační model vysvětlit velmi jednoduše a velmi rychle, ideálně na jednom ubrousku nebo na jedné A4. Nevím, jestli bychom do Twitteru v raném stadiu zainvestovali, ale to neznamená, že by to byla špatná investice (Twitter svým investorům vrátil hezké peníze, když šel na burzu). Osobně jsem rád, že Twitter existuje, protože nám ukázal nový způsob komunikace a sdílení zpráv: pomohl například začít arabské jaro a ovlivnit americké volby.

Pokud tyto firmy nenajdou svůj domov a investoři se celoplošně leknou těchto typů společností, výsledkem bude, že se řada technologických a sociálních inovací nebude realizovat. Na druhou stranu věřím, že pointa budování start-upů je fundamentálně o budování finančně úspěšných a přitažlivých firem, ne jen o vyvíjení technologicky a vědecky zajímavých produktů.

Oba dva příběhy ukazují na to, že budování firmy nepřestává vstupem na burzu - je to neustálý dennodenní proces. A také na to, že i když start-up možná začíná svůj život technologickou inovací, nesmí podcenit svoji roli jako finanční prostředek pro ziskovost svých investorů a akcionářů.