Samostatná burza pro nové technologické firmy! Ano, nebo ne? Jak!

Známý americký investor a autor Philip Arthur Fisher, který se specializoval na investice do inovativních firem, prohlásil v době, kdy Silicon Valley ještě nebylo takovým pojmem, jako je dnes, že "burza je plná lidí, kteří znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho“. Eric Ries, podnikatel v Silicon Valley, který je nyní známý díky své knize The Lean Start-up, která se v podstatě stala manifestem pro rychlý, inovativní a nízkonákladový vývoj softwarových firem, chce vytvořit separátní americkou burzu, která má být pro start-upy přívětivější než tradiční trhy s akciemi.

Zároveň dostal základní kapitál od několika vlivných investorů v Silicon Valley (např. Marca Andreessena) a dal dohromady skupinu kolem 20 lidí, aby s ním na nápadu vytvořit pro začínající firmy separátní burzu pracovali a připravili oficiální přihlášku pro vládní a regulační orgány do konce tohoto roku. Potřebujeme takovou burzu? A v čem by pravidla nové burzy měla být jiná než pravidla burzy tradiční?

Svět tradičních firem…

Hlavní rozdíl mezi investováním do soukromých akcií (např. přes venture capital) a do veřejných akcií (např. přes burzu) spočívá z mého pohledu v tom, jak si laičtí i profesionální investoři cení a hodnotí to, co momentálně vlastní.

Na tradiční burze se cena akcií určuje podle toho, kolik lidí o tyto akcie má v každý daný moment zájem. Čím více lidí chce akcie koupit, tím větší mají hodnotu. Kvůli tomu, že obchodovat s akciemi na burze může každý a může obchodovat čím dál rychleji, může se cena akcií změnit během minuty, dokonce i během vteřiny. To nezní špatně: když se stane něco dobrého pro můj byznys, tak by cena mých akcií měla hned stoupnout. Ale také může podle stejné logiky nastat i opačný vývoj.

Cenou akcií může dokonce pohnout i to, co s mým byznysem nemá nic společného. Cena akcií se stává indikátorem finančního zdraví společnosti a také katalyzátorem pro zvýšení platu ředitele nebo povýšení manažera. Proto se cena akcií řeší na kvartální i měsíční bázi - kdo by si jenom přece nechal ujít bonus za těžce odvedenou práci! 

… svět začínajících firem

Naopak ve světě start-upů funguje hodnocení firem na bázi financovacích kol. I když mohou existovat různé názory, jak se hodnota firmy pohybuje z jednoho měsíce na druhý, investoři oficiálně ohodnotí firmu ve chvíli, kdy se do ní znovu investuje: start-upy získají určitou sumu peněz na určité úrovni ocenění a takto získané finanční prostředky využívají, co nejdéle to jde, a potom se celý proces získávání peněz opakuje.

Firmy v těchto raných stádiích obyčejně nejsou ziskové, jejich úspěch není jistý a ani jejich týmy nebývají kompletní. Vypracování hodnoty takovéto firmy často vyžaduje vyhodnocení budoucího potenciálu technologické inovace a analýzu budoucího vývoje byznysového prostředí. To zní trochu jako voodoo. A taky to je voodoo: každý investor má jiný proces vyhodnocování a kvůli tomu je strašně důležitý výběr hlavního investora.

Valuace, kterou hlavní investor určí, se nemění do dalšího financovacího kola, což brání start-up před dennodenní těkavostí investorů, neustále se měnící akcionářskou strukturou a tlakem neustále řešit a sledovat cenu akcií. Tento systém investování umožňuje start-upům stabilitu nastaveného ocenění a klid v duši (podnikatele i investora), aby se start-up mohl soustředit jen na jedno: vývoj té nejlepší inovace, což obyčejně vyžaduje dlouhou dobu výzkumu nebo pochopení uživatelů.

Vstupem na burzu se všechno mění

Pokud se start-upu nepodaří přitáhnout kupce na akvizici, je pro něj vstup na burzu součástí normálního plánu. Důvod je jasný: pokud se nepovede firmu prodat, tak investoři nemají jiný způsob, jak dostat zpět peníze, které do ní investovali. Dilema je také jasné: přechodem na veřejný trh se najednou mění to, co se hodnotí (cena akcií místo potenciál inovace), kým (obyčejně anonymní masou analytiků a laiků) a kdy (když měsíc třikrát oběhne planetu, ne když firma přirozeně dozraje).

A právě kvůli této skutečnosti a větší dostupnosti soukromého kapitálu máme více a více start-upů, které nechtějí na veřejný trh a zůstávají raději déle v „zemi“ venture capital. Nejznámějším příkladem je momentálně Uber, který získal rekordních 8,71 miliardy dolarů od roku 2009, a vypadá to, že investoři na něj začínají vyvíjet tlak, aby na burzu vstoupil, i když zakladatelům Uberu se určitě moc nechce.

Burza pro start-upy se třemi odlišnými pravidly

Eric Ries proto navrhuje novou "dlouhodobou burzu". Podobně jako na tradiční burze zde kdokoliv může obchodovat s akciemi, ale burza má několik speciálních pravidel, jejichž cílem je eliminovat těkavost a krátkozrakost tradiční burzy.

První pravidlo je, že když firma vstoupí na burzu, musí si zvolit jeden z kompenzačních balíčků pro management firmy (například generální ředitel dostává akcie i potom, co odstoupí z funkce), aby měli důvod, proč přemýšlet dlouhodobě. Druhé pravidlo je, že čím déle drží akcionáři své akcie, tím více dostávají hlasovacích práv - aby neměli důvod akcie kupovat a prodávat z minuty na minutu. Třetí pravidlo je, že pokud investoři odhalí svoji pravou identitu, mohou dostat přístup například k rozpočtu výzkumu a vývoje společnosti, aby o firmě více věděli a měli výhodu v jiných investicích na základě tohoto know-how a aby firma přesně věděla, kdo je jejím akcionářem a pro koho vlastně její zaměstnanci pracují. 

Určitě se v modelu najdou problémy: například investoři ztratí možnost radikálně změnit firmu formou agresivního převzetí kontroly nebo nepřátelského převzetí. Jako základ nového systému financování start-upů jsou ale tyto nápady velmi zajímavé. Jsou zajímavé hlavně kvůli tomu, že nejsou jednostranné: pravidla burzy ovlivňují jak podnikatele, tak investory, aby obě dvě strany (a ne jen jedna) změnily svůj přístup k hodnocení firem a správě akcií. Burza tedy nedává vinu za tradiční problémy jen investorům nebo jen podnikatelům: tato burza říká, že problém není v individuálních aktérech, ale v pravidlech, podle kterých se kolektivně chovají.

Firmy musí mít na výběr

Je důležité, aby firmy měly na výběr: aby neexistovala jen jedna jediná cesta, jak vybudovat úspěšnou společnost. Je také důležité, aby se vývoj hodnoty firmy nezpomaloval kvůli pořád se měnící a neodborně určené ceně. Nevím, zda má Eric Ries to nejlepší a nejelegantnější řešení. Vím ale, že jakýkoliv nápad, který umožní budovatelům a podnikatelům více možností pro vytváření jejich firem, je pro dobro celého inovačního ekosystému.

Pro start-upy jako Uber a Facebook je už pozdě. Ale kdo ví? Možná se jedna z firem Metatronu  jednou ukáže na burze s dlouhodobým systémem pro vytváření a získávání hodnoty. Každá forma investování má své výhody a nevýhody. Doufám, že jednou nastane doba, kdy v budování prosperující společnosti nepůjde o to, že si zakladatelé budou muset zvolit jednu sadu nevýhod kvůli nedostatku alternativ, ale že si budou moci zvolit tu sadu výhod a nevýhod, která jim unikátně vyhovuje.

Srovnávací tabulka: tradiční burza x soukromé financování x burza pro startupové firmy: