Komunisti prohráli, jenže stále jsou vítězové

Někteří to po krajských volbách oznamovali až radostně - komunisté byli poraženi. Získali přibližně polovinu svých dosavadních mandátů. Lídři KSČM se pak v televizních reportážích tvářili moc smutně a našlo se několik facebookových proroků, kteří tvrdili, že je tu vlastně začátek konce komunistů.

Možná. Ale ten začátek bude trvat ještě dlouho. Nenechte se unášet předčasnou radostí.

KSČM je i po letošních volbách třetí nejsilnější stranou. Volil ji každý desátý volič. A hlavně krajské volby moc nezměnily to, co se začalo odehrávat těsně před nimi. Ty nenápadné, ale celkem zjevné námluvy.

Chvíli před volbami udělali předsedové ANO a ČSSD z komunistů znovu žádanou nevěstu. Jako správní bohatí nápadníci jí udělali nabídku. Svatba by mohla být za rok. Po volbách do sněmovny.

Andrej Babiš nejdřív odpověděl na otázku časopisu Týden, zda by jeho hnutí ANO mohlo sedět s komunisty ve vládě, slovy: "Určitě bychom tam s nimi být nechtěli. Ale pokud vznikne po volbách nějaká situace, tak budeme vyjednávat se všemi. Proč bychom měli komunisty ignorovat?"

Bohuslav Sobotka pak řekl Hospodářským novinám, že by jeho sociální demokracie mohla po příštích parlamentních volbách případně vzít komunisty do vlády, "pokud by nezpochybňovali členství Česka v Severoatlantické alianci a proevropskou orientaci vlády".

Oběma nápadníkům je, zdá se, už jedno, že ta nevěsta není vlastně vůbec krásná, že je naopak škaredá, vlastně že je hnusná. Jenže logiku to má. I když je ještě celý rok před klíčovými volbami do dolní komory a do Strakovy akademie, už se dá docela dobře počítat, jak to bude zase těžké až nemožné se skládáním vládních koalic.

Příští volby vyhraje, pokud neudělá sociálnědemokratický pánbůh zázrak (což se samozřejmě může stát), Babišovo ANO. A na pěkném druhém místě skončí s jistým odstupem ČSSD. A kdo myslíte, že bude zase třetí? Komunisti. Pak nebude dlouho nikdo a pak tam budou lidovci, jejichž popularita roste, ale málo. Pak tam budou pravicové strany, jedna dříve velká, ale dnes stále malá a jedna stále se zmenšující. Teoreticky se dá kalkulovat s tím, že se do sněmovny proderou třeba ještě piráti, ale to už je příliš velké fantazírování. Vzhledem k tomu, že většinu hlasů a mandátů si nejspíš zase rozdělí obě největší strany a komunisté, nelze se spoléhat úspěch těch malých.

Takže, bude chtít Babiš znovu vládnout s ČSSD? Chtít se mu moc nebude. Bude chtít ČSSD znovu vládnout s Babišem? Proč by se měla dobrovolně mučit další čtyři roky. Otázka pro oba nápadníky tedy už dnes zní: neuzrál už náhodou čas na smíření s komunisty? Nebo spíš, na ještě větší smíření? Protože většina veřejnosti s nimi stejně už dávno smířena je. Nemohlo by nám to už projít, kdybychom si jimi nechali podepřít vládu?

Je to nesmírně zajímavá otázka, protože se skutečně zdá, že ten čas snad i uzrál. Že vedle všeho toho, co se dnes děje, jsou nějací komunisté všem dost jedno. Máme přece větší potíže.

Komunisté byli po revoluci vděčni za to, že to ve zdraví přežili, nikam se moc necpali, nenápadně a pomaličku sbírali různé sněmovní a komunální funkce. Od roku 1990 nemuseli udělat prakticky nic a také nic nedělali. Pětadvacet let čekání, až ten hnus, co na sebe a na zemi nanesli, vyčpí, to byla skvělá taktika.

Dnes nemají skandály, předseda Vojtěch Filip si pravidelně v neděli v České televizi tak hezky povídá s panem Moravcem… Ať se nám to líbí, nebo ne, antikomunismus už není v módě. A to bez ohledu na to, že tuzemští komunisté jsou pořád z velké části nostalgici, kterým chybí Varšavská smlouva, dráty na hranicích, pevná policejní ruka státu nebo státní dohled nejraději nad vším. A některým dokonce chybí i Klement Gottwald, u jehož hrobu se dodnes scházejí. Více než dvacetileté ignorování komunistů vedlo k tomu, že ta strana opravdu zůstala stejná jako v tom roce 1990 i mentálně. (Kdo někdy měl tu smůlu a navštívil někdy jejich sídlo v pražské ulici Politických vězňů, zjistil, že i fyzicky.)

A ještě ke všemu je to nemoderní zpátečnická strana bez programu, kterým by mělo smysl se nějak vážně zaobírat. Což je ale nejméně podstatný argument, protože program je dnes něco, co politická strana zase tak moc nepotřebuje. Viz Andrej Babiš, že.

Jenže politici se komunistů už dlouho štítí ještě mnohem méně než veřejnost. Jsou to normální partneři na komunální nebo krajské úrovni. Ve sněmovně se s nimi běžně domlouvají hlasování. Takže proč by s nimi tedy dnes, tak dlouho po jejich zločinném režimu, nešlo tu vládu sestavit?

Krajské volby možná přinesly oslabení KSČM. Ale neznamenají, že by byli poraženi. Naopak, letošní volby potvrdily, že ony námluvy ze strany ANO nebo ČSSD smysl dávají. Z průzkumů vyplývá, že o nejvíc hlasů komunisty připravilo právě Babišovo ANO. Voliči komunistů, zvláště ti nespokojenci středního věku, vyměnili jednu protestní stranu za jinou. Pro sněmovní volby za rok a nynější prognózy je to ale nepodstatné. V součtu jde pořád o hlasy pro vládní spojenectví s komunisty.

Otázkou tedy opravdu je jen to, jak moc už je antikomunismus out. První test ze strany Babiše a Sobotky máme za sebou. A pánové kupodivu docela prošli. Proti jejich námluvám se nikdo moc nebouřil. Další testy budou následovat, to je jisté. Sněmovní matematika je totiž ze všech nejmocnější.