Řemeslník do domu, hůl do ruky

Pořád čtete, jak se na nejnižších příčkách prestiže povolání umisťují politici a právníci, a člověk by tomu docela i věřil, dokud nepotřebuje třeba postavit dům, předělat vodovod, udělat skříň na míru nebo vysekat novou zásuvku.

Hrůzostrašné historky s řemeslníky vám každý vysype na potkání z rukávu. Třeba já: truhlář, co montoval skříň, přišel v botách od malty. Co schod, to bílý flek. Pak se zul, ale to bylo ještě horší. Když montoval sklo do dveří, zjistil, že nemá silikon, tak pro něj vyrazil. Po hodině přivezl tubu svítivě zeleného silikonového tmelu a jal se montovat mléčná skla do hnědých dřevěných dveří tmelem barvy mimozemšťana Alzáka. Nenamontoval, protože zjistil, že si to sklo uřízl o dva centimetry delší. Druhý řemeslník přišel opravit trubky s vodou. Dal se do práce, aniž by třeba pod sebe hodil plachtu nebo aniž by řekl “hoďte si ty boty stranou, bude do nich padat omítka”. Další popálil tavnou pistolí plastové dveře. Poslední tvor tohoto typu přišel vyměnit vodoměry - a po pár hodinách přestala téct voda. Nakonec jsem rozmontoval trubku sám a zjistil, že řemeslník zapomněl sundat plastovou čepičku, co je na výstupu vodoměru, takže ta postupovala pomalu trubkou a nakonec se zasekla a ucpala přítok.