Kde přesně leží kořeny české touhy uzavřít se do sebe a nestarat se o druhé? Zajímá vůbec někoho demokracie? Můžeme dopadnout jako Maďarsko? Český nezájem a absence hodnot se neprojevují jen naprostým odmítáním dnes už mýtických uprchlíků, ale nově také nevraživostí vůči školní integraci dětí, které neměly v životě zas takovou kliku.

V devadesátých letech bylo legitimní perspektivou poměřovat chování společnosti její zkušeností s předchozím nedemokratickým režimem. Naučili jsme se rozlišovat naši minulost na "před rokem 1989" a "po roce 1989". Jako by to byly oddělené a nepropustné světy. Po sedmadvaceti letech si však s něčím takovým vystačit nemůžeme. Naši současnost nedefinují jen události z totalitního režimu, ale také chaos devadesátých let. Tehdy se společnost učila, co že to přesně je ta svoboda, demokracie, volný trh nebo právní stát. A co se tehdy naučila, to také dnes aplikuje.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se