Zavřeme společně na chvíli oči a představme si následující scénář: do patnácti let se Evropská unie rozšíří o nové členy (může jimi být například Albánie, oficiální kandidát na členství, anebo Turecko). Ať už mezi novými členy bude kdokoliv, s největší pravděpodobností dojde k určité pracovní migraci v podobné míře, jaká nastala po přijetí států ze střední a východní Evropy.
Představme si nyní společně, že za prací k nám do vlasti dorazí padesát tisíc pracujících – to není ani závratně velké, ale ani zanedbatelné číslo. A teď si představme, že někteří z nově příchozích nechají doma rodinu s dětmi, v Čechách začnou čerpat dětské přídavky (podstatně vyšší než dětské přídavky v jejich domovině), a tyto přídavky budou vzápětí posílat zpět domů. "Jak je toto vůbec možné," začne se ozývat z různých koutů, "vždyť čeští daňoví poplatníci hradí přídavky na děti, které zde vůbec nežijí!"
Otevřeme nyní společně oči, probuďme se a uvědomme si, že toto je realita, která se už stala. Několik desítek tisíc lidí ze střední a východní Evropy, pracujících ve Velké Británii, praktikuje přesně to, co je popsáno výše. Protože britský sociální systém není nijak propojen se sociálními systémy v Evropě, je navíc těžko dohledatelné, zda rodiny těchto dětí nečerpají příspěvky též "doma".
Téma přeposílání dětských příspěvků je v UK jedním z pěti nejpalčivějších témat ohledně referenda o vystoupení z EU. Aby britským občanům vyšel vstříc, přišel David Cameron na bruselský summit s následujícím návrhem: "Dobrá, my budeme nadále vyplácet dávky pro děti nežijící v UK, pokud aspoň jeden z jejich rodičů pracuje zde. Budeme je ale vyplácet pouze ve výši, v jaké se vyplácí v zemi, ve které děti pobývají. Jinak samozřejmě, pokud někdo za prací přijede s celou rodinou, dostane normální britské dětské dávky jako kterýkoliv pracující Brit."
V Británii v současné době pobývá zhruba jen 45 tisíc občanů České republiky, z nichž praktikuje přeposílání dětských příspěvků naprosté minimum.
Je proto naprosto nepochopitelné, že si český premiér stoupl do čela V4 a celý víkend společně s panem Prouzou britskou nabídku nekompromisně shazovali ze stolu! Pan Sobotka jménem V4 tak dlouho tlačil na pilu, až nakonec dostal souhlas k přeposílání britských dávek ještě na čtyři roky (a pak už jen v české výši). V Británii mezitím vyšel nespočet článků, který poukazoval na český nekonstruktivní přístup – a bohužel, v některých případech jsme byli vykresleni jako "východoevropští žebráci o britské dávky". Jedna z nejhorších věcí je, že jeden z důležitých spojenců Davida Camerona, ministr spravedlnosti Michael Gove, po prvním dni rokování v Bruselu prohlásil, že už nebude dále čekat na výsledky a bude veřejně podporovat výstup Británie z EU – shrnuto podtrženo, nemohl už se na to trápení déle dívat.
Proč představitelé pobaltských států, jejichž občanů žije v UK mnohem více než například Čechů, nijak proti britskému návrhu neprotestovali? Komu svým chováním pan Sobotka pomohl? Valné většině poctivě pracujících Čechů v UK, kterých se přeposílání dětských dávek netýká, udělal obrovskou ostudu. Podobně zostudil zbytek České republiky, která teď bude v UK vnímána jako "mluvčí čerpačů dávek".
Bruselský summit se stal promarněnou příležitostí prezentovat naši zemi jako hrdou, soběstačnou a vstřícnou. České vyjednávání navíc bohužel nijak výrazně k obávanému brexitu nepřispělo, ba právě naopak. Doufejme společně, že nás v budoucnu bude reprezentovat premiér, který nám v zahraničí vytvoří pozitivnější obraz. A uvědomme si, že od teď budou všichni v Evropě očekávat podobnou vstřícnost i od nás: buďme připraveni se o náš sociální systém v budoucnu podělit podobným způsobem, jaký si pro pár set Čechů vydupal premiér Sobotka v Bruselu.
Autor studuje v USA na Massachusetts Institute of Technology, vystudoval University of London a pět let působil v UK ve finančním sektoru.
