Je to válka? Začněme se ptát, jak adekvátně reagovat na násilí

Noc hrůzy, pocity zoufalství. Úzkost i rozčilení. Nekonečný proud informací o pařížském násilí bez hranic paradoxně neosvobozuje, nýbrž děsí, dusí jako těžká deka a vyvolává potřebu mlčet. Každé slovo vyslovené v tomto tekutém snu je teď nepřípustnou, nemístnou lyrizací chvíle, která žádnou estetizující poetiku nesnese. Nejméně ze všeho tu ideologickou. A přece se musíme dál dívat a polykat zlost a nenávist a při tom všem s rozmyslem používat slova k protestu. V tichu, v usebrání za životy obětí, mluvit, v tichu křičet své proti.