Exprimátor Hudeček: Matěj Stropnický je jen tlučhuba. Boj s developery ve skutečnosti nevedl

Já jsem ten, kdo bojuje za zájmy obyvatel města proti všem těm zlým a ziskuchtivým kapitalistům, co si chtějí jenom nahrabat a na zájmy obyvatel z vysoka kašlou. Takový obrázek o sobě – a velmi úspěšně – šíří dnes již bývalý náměstek primátora Matěj Stropnický. Jeden by uronil slzu… Zvlášť, pokud jde o boj s developery, kterým všichni kolem něj podléhají.

Pokud ale hodnotíme fakta, zjistíme, že o žádném boji Matěje Stropnického nemůže být ani řeč. Naopak – odvolaný náměstek mistrně zvládá jinou disciplínu - mediální zkratku a manipulaci.

Řada jeho prohlášení je již dokonce čistou lží. Hlavně, že to funguje a vytváří se dojem, že je jediný důvěryhodný politik a odvádí slušnou práci.

Pojďme se na to podívat na příkladu Pražských stavebních předpisů. Rozdíly mezi oběma verzemi této normy, tedy té Stropnického a druhé, která vychází z mého původního návrhu a na nějž navázala současná primátorka Krnáčová - jsou ve vztahu k developerům vlastně směšné.

Významnější jsem našel jen dva - u obchodních center se podle Stropnického musí budovat o 1,5 WC více na 5000 metrů plochy než u Hudečka - tady museli developeři asi skutečně tlačit. A pak je zde druhé téma, hojně diskutované plánovací smlouvy.

Jedná se o smlouvu o spolupráci mezi městem a investorem. Vše se dohodne na stole, tedy kolik se zaplatí a co přesně se za to postaví. Ušlechtilé, krásné. Městu nebude ublíženo, developer bude mít svázané ruce a konečně bude sloužit městu - a ne naopak!

Stropnický se osobně zasadil o to, aby plánovací smlouvy byly do Pražských stavebních předpisů připsány, získal pro to velikou podporu mnoha městských částí, které později právě kvůli tomuto primátorku nejvíce kritizovaly - jde na ruku developerům! V její verzi plánovací smlouvy nejsou! Potřebujeme ještě důkazy?

Fór je v tom, že plánovací smlouvy být ve stavebních předpisech nesmí - a Matěj Stropnický to moc dobře po celou dobu ví, byl na to opakovaně upozorňován.

Stavební předpisy jsou totiž pražskou vyhláškou stavebního zákona. A zákon přesně stanoví, co si Praha může nastavit sama a kdy musí používat celostátní předpisy. Ve "vlastních" stavebních předpisech si tak může hlavní město stanovit výšky budov, šířku ulic i počty stromů - zkrátka věcný obsah. Ale postup, jak se povoluje stavba, to si určovat v Praze nesmíme, ten musí podle zákona býti v celém Česku stejný.

Navíc se nejedná o žádnou novinku. Ve stavebním zákoně jsou plánovací smlouvy od roku 2006 a i v Praze se v minulých létech používaly. Stropnického tým do Pražských stavebních předpisů pouze zkopíroval odstavec platného stavebního zákona. Že ministerstvo pro místní rozvoj takový postup odmítne a plánovací smlouvy ze stavebních předpisů vyškrtne? To Stropnickému nevadí: "Vidíte? I MMR jde na ruku developerům..."

Je to jako kdyby magistrát chtěl, aby v Praze jezdilo více ekologických aut. Tak si to napíšeme do našich vlastních dopravních předpisů, řekneme si. Co na tom, že ministerstvo dopravy nám to vyškrtá, protože požadavek na více ekologických aut do dopravního předpisu nepatří. My (rozuměj Stropnický) jsme si jistí, že ministerstvo dopravy je proti ekologickým autům. Chucpe jak vyšitá.

Matěj Stropnický skutečně odvádí svou práci dobře, ale na poli komunikace a manipulace. Pro Stropnického je to asi úspěch, ale pro Prahu nebylo jeho roční působení v radě pražádným přínosem. Jediné, co z Pražských stavebních předpisů opravdu zmizelo, je účinná regulace reklamy. Za regulaci se totiž podle Stropnického vydává opatření, že billboardy musí být 100 metrů od sebe. Tomu říkám boj s reklamní lobby.

Billboardy totiž blíž ani být nemohou, protože pak se stěží pronajímají… (Není bez zajímavosti, že právě tuto "regulaci" nabízela firma BigBoard i mně.) O tom ale mladý bojovník proti zlým kapitalistům raději nemluví.