Komentář Jakuba Horáka: Jak moc má člověk pomáhat?

Před supermarketem, do kterého chodím, pokaždé sedí žebrák, dívá se mi upřeně do očí a zdraví mě. A já nevím co s tím. Žebrák je pán po šedesátce, menší postavy, plešatý s věnečkem šedivých vlasů. Usadil se přímo proti vchodu do Billy, a to doslova, neboť má vlastní židličku. Každý, kdo vchází do obchodu nebo vychází a tlačí si vozík s jídlem, je konfrontován s jeho upřeným pohledem.

Mám s tím problém. Ten pohled ve mně vyvolává výčitky, že mu nic nedávám. Nejsem při pohledu na nouzi otrlý. Řešil jsem to různě, zkoušel jsem se dívat schválně mimo nebo s kamenným výrazem na pozdrav jen mlčky pokývnout, aby si o mně myslel, že jsem přísný, zlý člověk, který mu nikdy nic nedá.