Jediné, co nám politici říkají o uprchlické krizi, je, že se máme bát

Do Evropy proudí tisíce běženců a lze naprosto pochopit, že se lidé bojí. Že jim v tom strachu ale politici nijak neulevují, je ostudné. Obzvlášť od členů vlády očekáváme vysvětlování, tiskové konference, komentáře v novinách a na zpravodajských webech, přesný popis situace a návrhy řešení. Ničeho z toho není kabinet Bohuslava Sobotky schopen. Bohužel včetně samotného premiéra.

Co nám vlastně předseda vlády sdělil o uprchlické krizi za poslední měsíc. Že je to “krize”. Že “Evropa je v tuto chvíli znovu na osudové křižovatce”. Že “kvóty odmítáme”. Že “běžence je třeba vracet”. Že “do budoucna nemůžeme vyloučit, že se staneme cílovou zemí pro tyto migrační toky”. A že pokud bude proud uprchlíků do Evropy pokračovat i v příštích měsících, “může to vést ke zhroucení evropských sociálních systémů”.

Jak asi mohou tahle premiérova slova zapůsobit? Zvlášť když i třeba veřejnoprávní Česká televize předkládá hlavně zprávy typu, že “česká policie minulý týden zadržela dvojnásobek běženců”, a ani se nenamáhá doplnit, že to může být hlavně tím, že policie od minulého týdne výrazně zintenzivnila množství kontrol. Zkrátka když už ze všech stran proudí takhle děsuplné informace, měli by tu být alespoň politici, kdo to celé postaví na racionální nohy.

Viditelnou roli by v tom měl hrát třeba ministr zahraničí Lubomír Zaorálek z ČSSD. Hraje? Co třeba jeho vystoupení v Otázkách Václava Moravce před několika dny? “V zásadě bych chtěl říci, že my podporujeme to, že musíme něco dělat, protože ta situace je taková, že? A dokonce kdybychom měli jednat každý zvlášť, tak to možná právě je to stejné jako v té oblasti bezpečnosti, kde se snad shodneme na tom, že kdybychom každý měli sám hájit své území, tak to nezvládneme, a proto jsme součástí těch integračních procesů, jako máme…,” odpověděl ministr zahraničí na otázku, jaká je vlastně pozice Česka. Tak je vám to už teď všechno jasné, ne?

Co třeba fakticky nejmocnější politik, vicepremiér, ministr financí, šéf ANO, nejpopulárnější politik, miliardář a mediální magnát Andrej Babiš? Jak ten přispívá k debatám o uprchlících? Nijak. Když si do vyhledávání v databázi článků a reportáží zadáte “Babiš ANO uprchlíci”, zjistíte, že na tohle téma šéf ANO ještě složku nemá.

A ani snad nestojí za to rozebírat, jak vnímání uprchlické krize ovlivňuje prezident Miloš Zeman. Ani on nic výrazného nedělá. Naštěstí. Protože když Miloš Zeman dělá něco výrazného, často to bolí.

Zeman je proti kvótám, jak přednesl ve sněmovně minulý týden. A je pro, v Česku velmi populární, řešení - pomozme uprchlíkům, “ale buď na jejich území, nebo na území sousedním”. Víc toho od prezidenta slyšet nebylo.

Víme tedy, že se čeští politici s premiérem Sobotkou v čele uprchlíků bojí. Dokonce do té míry, že straší veřejnost například kolapsem sociálních systémů. Víme, že odmítají kvóty pro příjem běženců připravené Evropskou komisí. Víme, že zpřísnili policejní kontroly, které zadržely dvoj-, nebo dokonce trojnásobný počet běženců. A z projevu premiéra na mimořádné schůzi sněmovny k uprchlíkům víme, že “budeme na zasedání Evropské rady příští týden připraveni jednat o možnostech posílení solidárních aktivit České republiky. Budeme připraveni v jednání deklarovat ochotu”. Moc toho tedy nevíme.

Víc než cokoliv jiného lze z výroků ministrů a premiéra číst bezradnost. Je to postoj malé země s malými politiky, která si je dobře vědoma, že není na tahu, protože se aktivita očekává spíše od těch větších hráčů. Budiž, není to zase tak moc nečekané a není to poprvé, kdy se tak Česko chová. (V rámci Evropy není také zdaleka jedinou takovou zemí, což ovšem neznamená, že to jeho reprezentantům nemůžeme vytýkat).

Mnohem horší je nečinnost politiků směrem dovnitř. Česko kvůli všemožným okolnostem trpí zvýšenou mírou uzavřenosti a xenofobie a strach z možné přílivové vlny uprchlíků nelze nikomu vyčítat. (Pokud to tedy není spojeno s projevy nacionálního šílenství jako u spolku s názvem Islám v ČR nechceme). A právě od toho je tu vláda a politici, aby nám sdělovali, co tedy, když ne kvóty? A nechceme slyšet ty obvyklé obecné řeči o připravenosti a ochotě jednat. Důležité je to třeba proto, aby tu nezačala vzrůstat popularita primitivů, kteří se budou po tisícovkách scházet na náměstích a vyzývat k útokům na každého, kdo nevypadá jako typický český Honza.