Kdo jde po Bohuslavu Svobodovi. Aneb pochybnosti o právním státě

Policie chce znovu stíhat bývalého pražského primátora Bohuslava Svobodu. Ten reaguje větou, že už nevěří, že žije v úplně právním státě. Opatrně s tím.

Na jednu stranu se Svobodovi dá rozumět. Už když ho policie stíhala společně s Tomášem Hudečkem a zbytkem rady města za to, že se „tak nějak“ pokoušeli vyřešit problém Opencard, který nezpůsobili oni, ale Pavel Bém a spol., vypadalo to hodně zvláštně. Nakonec to konstatoval i soud, který žalobcům případ vrátil s nelaskavým komentářem, že s tak vachrlatými důkazy se žaloba nepodává.

Nyní to na první pohled vypadá ještě podivněji. Policie žádá sněmovnu o vydání Svobody, aby ho mohla stíhat za to, že při snaze o rozpletení klientelismu a korupce v pražském dopravním podniku zadal audit advokátu Láskovi bez souhlasu rady. Obvinění zní na porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti. Tedy ne že něco nekalého udělat chtěl (smlouva byla hned zveřejněna, k plnění došlo), jen že cosi formálního zanedbal.
První dojem může být, že propletenec pražských politických podnikatelů vrací úder. A chce exprimátorovi zničit zbytek života za každou cenu. To chce také nejspíš Svoboda říci větou, že nežijeme v právním státě.

Jenže na to, abychom mu mohli přitakat, víme o kauze příliš málo. Pravidla se mají dodržovat, není z toho možné vyjmout Svobodu jen proto, že je sympatický a už si s policií užil ve velmi problematické kauze víc než dost. Když má policie podezření ze spáchání trestného činu, musí konat. Není možné jen tak od pasu vystřelit, že si popotahování Svobody někdo objednal.

Případ nicméně zaslouží důkladné prozkoumání ze strany poslanců. Důkladnost a vytrvalost, se kterou se policie snaží na Bohuslava Svobodu „něco“ najít, je skutečně mimořádná i s přihlédnutím k celkové aktuální hyperaktivitě policie a státního zastupitelství vůči politikům.

Nebylo by divu, pokud by sněmovna Svobodu ke stíhání nevydala. Kvůli podobným hraničním případům nakonec poslaneckou imunitu máme. Ke Svobodově smůle ovšem už nejde o imunitu doživotní. Ať už po exprimátorovi jde kdokoli, z čistých nebo nečistých pohnutek, stačí mu vybavit se trpělivostí.

Existenci právního státu by ale poslanec Svoboda zpochybňovat neměl. Pokud má pocit, že je krácen na svých právech, stále má dost prostředků, jak se jich domoci.

I když pravda: Říkalo by se to lehčeji, kdyby v Praze měli problémy s policií i ti, kdo klientelistické prostředí vytvořili. Nejen ti, kdo přišli po nich…