S bazukou na komára

Chtělo by se říct pozdě, ale přece. Evropská centrální banka přistoupila k realizaci politiky, kterou již několik let před tím praktikovala se střídavým úspěchem většina významných centrálních bank. Politika amerického FED se zpětně jeví jako úspěšná, politika japonské centrální banky již jako méně efektivní. Problém ekonomie je, že předem nelze říct, kterou cestou se bude ubírat reakce evropské ekonomiky na monetární stimul – oživením a obnovením růstu jako v případě americké ekonomiky, nebo dlouhodobou stagnací jako v případě ekonomiky japonské?

Rozhodnutí ECB může mít dva nepřímé pozitivní efekty. Na jedné straně oslabení eura může ve středním období posílit konkurenceschopnost evropských exportérů, na straně druhé dosažení inflačního cíle může ulevit dluhové službě zemí periférie eurozóny.

Zbývá však několik nezodpovězených otázek. Pomůže „jedna politika pro všechny“ skutečně všem členům eurozóny? Znehodnocení eura bude mít mnohem pozitivnější efekt na již dnes exportně výkonné ekonomiky typu Německa než na málo otevřenou ekonomiku Řecka. Nenastane opět situace, kdy efekty monetární expanze budou rozděleny mezi státy eurozóny asymetricky? Pomůže monetární expanze nastartovat ochotu bankovního sektoru poskytovat prostředky na investice firem? Neochota bank financovat reálný sektor je tím nejzávažnějším problémem nejen eurozóny, ale celé EU. Existují však vážné obavy, že ani poslední rozhodnutí ECB nebude mít na politiku bank a zprostředkovaně tak na reálnou ekonomiku významný vliv.

Evropská politika kvantitativního uvolňování se tak může jevit jako snaha zasáhnout „bazukou letícího komára“. V současném stavu zvyšující se heterogenity eurozóny nelze zajistit symetrický dopad opatření na všechny národní ekonomiky. V čase čekání by bylo dobré zdokonalit a podpořit i jiné kanály stimulace reálné ekonomiky např. prostřednictvím dobudování kapitálové unie, generující zvýšený objem prostředků na nové inovativní projekty, které rizikově averzní banky nebudou nikdy ze své podstaty podporovat.