Evropská centrální banka splnila očekávání

Evropské kvantitativní uvolňování je realitou. Evropská centrální banka splnila to, co se od ní očekávalo a oznámila rozsáhlý program na odkup dluhů států a některých korporací. Podrobnosti (třeba jak konkrétně to bude vypadat v případě Řecka) sice tak úplně jasné nejsou, ale program je obsáhlý a větší než se čekalo, a už to samo mělo obrovský vliv. Euro okamžitě oslabilo a výnosy dluhopisů zemí v problémech zamířily dolů.

Otázkou je, co se stane, až program, který šéf ECB Mario Draghi nepřímo sliboval od roku 2012, začne ovlivňovat ekonomiku. Prvotním cílem a důvodem pro spuštění programu je nízká inflace a obavy z propadu do deflace. Výsledkem by měla být dvouprocentní inflace, která je všeobecně považována za zdravou a ekonomice prospívající.

Pokud vydrží prvotní efekt – oslabení eura vůči dolaru – pomůže nový program exportérům. Tedy zemím, které vyvážejí mimo země eurozóny. Jenže hlavním evropským exportérem je Německo, které pomoc nepotřebuje a proti kvantitativnímu uvolňování dlouhodobě brojí. A jak moc pomůže slabší euro například Řecku či Španělsku, které minimálně polovinu pordukce vyvážejí do zemí eura a které jsou závislé na turistice, opět v podstatné části ze zemí eurolandu?

Platí také to, že ECB sice bude odkupovat dluhopisy zemí, neznamená to však, že bude ručit či vykupovat všechny dluhy. Podle zveřejněných detailů, dluhopisy v rámci nového programu budou odkupovat národní centrální banky, společné riziko se má ale vztahovat jen na 20 procent objemu těchto odkupů. Pomoc je tak opět limitována.

Záležet bude také na tom, jak s penězi od ECB naloží prodejci dluhů – banky, pojišťovny, penzijní fondy. Pokud je „pošlou“ dál ve formě úvěrů, mohlo by to podpořit spotřebu. Jenže – podpořit spotřebu měl i program levných úvěrů komerčním bankám (které po posledním jednání ECB opět zlevnily) a nízké úrokové sazby. Ani jedna z těchto politik nepřinesla zamýšlené účinky.

Uděláme všechno pro záchranu eura, řekl v roce 2012 Mario Draghi a čtvrtečním rozhodnutím o spuštění evropského kvantitativního uvolňování to potvrdil. Jenže – bude to stačit? A když ne, co přijde potom?