Malé měny v nebezpečných vodách experimentů a spekulací

Poslední vývoj kursu švýcarského franku vede přinejmenším ke dvěma zamyšlením, která se dotýkají české měny a fungování ČNB. První je otázka, nakolik jsou v současném liberalizovaném světě účinné umělé zásahy do kursu národních měn a jaká cena se za ně nakonec zaplatí. Jednou z vážných výhrad vůči intervenci ČNB z listopadu 2013 byla právě obava, jak bude probíhat budoucí ukončení těchto intervencí a jaký dopad na ekonomiku (a na bilanci ČNB) bude mít.

Při sledování současného vývoje ve Švýcarsku je zjevné, že dopady mohou být velmi razantní. Některé jsou z pohledu celé ekonomiky méně významné a posílení koruny by obdobné dopady jistě nemělo – třeba krach fondu Everest Capital spekulujícího na další oslabování franku či ztížená situace polských příjemců hypoték ve francích. Dopad na domácí subjekty by však mohl být zcela srovnatelný, protože rovnovážný kurs koruny, odpovídající základním ukazatelům domácí ekonomiky, by mohl znamenat obdobné posílení zhruba o 15% (odhad bere v úvahu kurs před intervencí a dlouhodobé tendence vývoje kursu koruny). Aby mohl tuzemský export takovýto výkyv zvládnout, musel by v současnosti mít zcela mimořádné marže nebo vytvořeny významné rezervy. Místo postupné adaptace, kterou umožňovalo dlouhodobé posilování koruny (s krátkodobými výkyvy), by bylo najednou nezbytné přizpůsobit se situaci ve velmi krátkém časovém horizontu. Je v podstatě vyloučené, aby taková změna proběhla bez zásadních dopadů na výkonnost exportu, což má v české ekonomice značné dopady na celé hospodářství země. Nyní bude důležité sledovat, jaké jsou přesně dopady na exportní výkonnost srovnatelně otevřené švýcarské ekonomiky a zda se potvrdí první reakce řady tamních firem, že pokles vývozů bude výrazný a související pozice vyvážejících firem zásadně zhoršená.

Druhá otázka, kterou vývoj kolem švýcarského franku ukazuje, je postavení samostatných měn malých otevřených ekonomik v liberalizované a globalizované ekonomice. Pro ekonomické subjekty je velmi důležité, aby kurs měny odrážel skutečný vývoj ekonomiky a její „fundamenty“, růst produktivity práce, nákladů atd. Naopak by kurs měl co nejméně odrážet spekulační trendy okolo měny samotné a případné experimenty s kursem – jakkoli dobře míněné – ze strany centrálních bank. Zatímco u malých měn obě tato rizika existují a v případě švýcarského franku i koruny kurs opravdu výrazně ovlivňují, v případě eura jsou tato rizika malá, případně pro ekonomiku jako je česká nevýznamná. Spekulovat mohou hráči na finančních trzích proti různým menším měnám včetně franku (o koruně nemluvě), ale ani největší světové fondy nemají dostatečnou sílu na to, aby výrazněji ovlivnily kurs eura. Pokud by se to přesto stalo, dopad na českou ekonomiku by byl málo významný, protože podstatná část zahraniční výměny probíhá v eurech a změna kursu eura vůči třetím měnám včetně dolaru má jen okrajové důsledky.

Obdobná úvaha platí také pro odolnost ekonomiky vůči zásahům Evropské centrální banky , které by případně ovlivňovaly kurs eura – také zde jde o relaci pouze vůči třetím měnám, tedy pro domácí zahraniční obchod méně významný. Takže až se zase budou ozývat hlasy o tom, jak skvělé je mít národní měnu a před čím vším nás chrání, bude dobré podívat se do Švýcarska, jak se zrovna daří tamnímu vývozu. A začít se připravovat na den, kdy ČNB vycouvá ze své intervence a šetřit na náklady, které to bude stát…