Sliby se slibují, blázni se radují

Kredibilita švýcarské centrální banky z hlediska komunikace její měnové politiky byla nepochybně poškozena velmi. Na nějakou dobu může zapomenout na to, že by mohla vyhlásit nějaký měnověpolitický závazek, kterému by trh věřil. Na druhou stranu jejím slovům o tom, že je připravena nadále k intervencím ke stabilizaci kurzu franku trh nepochybně věří.

Trh teď prostě nebude věřit případným slibům centrálních bankéřů, že v měnové politice budou dělat to nebo ono, ale bude jim věřit, pokud oznámí konkrétní měnověpolitická opatření a také pokud budou například komentovat stav a vyhlídky švýcarské ekonomiky. Velice nečekaný obrat švýcarské centrální banky však může mít širší dopady.

Proč by teď investoři měli věřit měnověpolitickým závazkům dalších centrálních bank? Pohled trhu se tak může přesunout ke známému rčení „sliby se slibují, blázni se radují“, čímž by ovšem podstatně na účinnosti ztratil v posledních letech oblíbený nástroj měnové politiky, jímž jsou různé slovní závazky ohledně budoucí měnové politiky („forward guidance“).

Švýcaři tak mimo jiné ztížili pozici i ČNB. Její guvernér M. Singer sice může ujišťovat, že my jsme jiný případ a že si nemůžeme podobné výkyvy kurzu měny dovolit, ale guvernér švýcarské centrální banky Jordan ještě zcela nedávno (5.1.) také ujišťoval, jak zásadní důležitost má strop posilování franku k euru pro švýcarskou ekonomiku. Náladu investorů dobře vystihuje reakce J. Lewise, šéfa investic newyorského správce aktiv Samson citovaného agenturou Bloomberg: „Lidé by si měli rozmyslet, jaké mají pozice. Sázeli miliardy dolarů na laskavost cizinců, lidí, které nikdy nepotkali, jejichž jména ani nedokáží správně vyslovit.