Problémem Česka nejsou peníze

Rozjet investiční programy v době, kdy je historicky nejlevnější financování je obecně správná myšlenka. Ale v českém rybníce to má to svá „ale“. Mezi ta významná patří:

1. Vždy posuzujme efektivitu vynaložených peněz. Negativním příkladem je Čína, která v honbě za udržení vysokých temp HDP rozjela masivní stimulace investic financovaných dluhem. A výsledek? Podle nedávné analýzy čínských vládních ekonomů se od roku 2009 promrhalo 6,8 bilionu (!) USD a Financial Times píše o „městech duchů lemovaných prázdnými bytovými domy, opuštěnými dálnicemi a zakonzervovanými ocelárnami“.

2. Vedle smysluplnosti investice stále sledujme úroveň veřejného dluhu. Právě relativní pořádek ve státní kase, který můžeme za rok 2013 popsat nízkým veřejným dluhem 46 % HDP (i když před nástupem finanční krize v roce 2007 to bylo 28 %), je hlavní devízou tuzemské ekonomiky a bylo by trestuhodné o ni přijít.

3. Více peněz na investice neznamená, že bychom měli rezignovat na boj s korupcí a tlakem na snižování cen (nejen) dopravních staveb. Výrazně dražší pořízení dálnic než u sousedů a 53. místo v indexu vnímání korupce (těsně za Samou a Malajsií) jsou alarmující.

4. Pod pojmem infrastruktura nemysleme pouze dálnice. Jinak se dostaneme do pozice Portugalska, které je v disciplíně relativní délky dálnic (vztaženo k rozloze) jedním z premiantů v EU a stejně by bez pomoci ostatních členů eurozóny a MMF zkrachovalo. Zaměřme se také na infrastrukturu vzdělávací, výzkumnou, energetickou, informační,…

5. A to nejlepší na konec: problémem zanedbané infrastruktury v České republice nejsou peníze! Je jím nedostatečná projektová příprava alias nízká kvalita práce odpovědných institucí. Podle odhadů nevyčerpáme z v dotačním období EU 2007-2013 cca 40 miliard korun. Pro roky 2014-2020 nám EU fondy pošlou zhruba 670 miliard korun, výrazná většina na investiční projekty. Vedle toho se připravuje Investiční balíček Evropské komise, který by měl po celé EU vygenerovat 315 miliard eur investic.

Má odpověď na klíčovou otázku Macháčkovy výměny zní „ne“. V Česku nemá smysl navyšovat veřejný dluh za účelem investování do infrastruktury. Lepší je využít stávající finanční nástroje v čele s evropskými fondy a soustředit se na kvalitu investičních projektů s důrazem na přípravnou fázi.