Dvakrát měř, jednou řež

Využít příležitosti, kdy jsou dlouhodobé úvěry levné, k investici do dobudování a nutné rekonstrukce infrastruktury, jako jsou dopravní stavby, je jistě rozumné a je skutečně s podivem, že se o tom v těchto termínech málo diskutuje. Zdá se dokonce, že to je oblast, kde jinak naivní nebo nebezpečná představa, že se stát dá řídit jako firma, by se dala uplatnit. Rozhodně to je lepší způsob, jak roztočit kola ekonomiky, než jsou úvahy o rozhazování peněz z helikoptér; i když u investic tohoto druhu je obtížné měřit jejich přínos. Nemusí to však být tak jednoduché.

Především se to musí zorganizovat tak, aby to neohrozilo opačný tlak na úspory v běžném provozu státu. Atmosféra, která vznikne po tom, když „zrušíme toto tabu“ bude pravděpodobně taková, že nebude snadné udržet výdaje v mezích jinde. Což vzdělání není důležitější investice než dálnice? A nepotřebuje prostředky i mnoho jiných oblastí?

Budou i jiné problémy s takovou změnou politiky: nedostatek připravených podkladů, potřeba racionalizovat regulace, aby postup projektů nebyl nesmyslně zdržován. Opět bude hrozit, že se část peněz „ztratí“ po cestě. Každá taková investice dále také ponese trvající náklady na provoz po jejím skončení.

Největší otázkou však zůstává skutečnost, že peníze jsou pro nás teď levné právě proto, že jich takto nevyužíváme. Jakmile by byl takovýto plán jasný, povede to ke zdražení peněz, ať proto, že se budeme zdát být rizikovějšími, nebo proto, že zvýšíme po penězích poptávku.

Nejrozumnější tak bude nevytrubovat do světa změnu politiky, ale investice řádně připravit a jednu po druhé v nejbližších letech zavádět a půjčovat si na ně, jak bude v tom okamžiku výhodné. Některé nejnovější projevy ministerstva dopravy jsou s takovým plánem konzistentní. Jen doufám, že jsem právě neprozradil státní (firemní?) tajemství.