Rozšíření protiislámského bitevního pole

Útok na satirický týdeník Charlie Hebdo v Paříži je šílený. Je ale také zcela nečekaný? Je „nepochybně historickým předělem v boji s terorismem, kterému západní svět čelí“? Bohužel ne. Pokud se potvrdí, že za útokem jsou islamisté, tak veškeré ingredience útoku přece již v Evropě známe. Tím prvním je masové vraždění (bombové útoky v Londýně roku 2005, v Madridu 2004).

Druhým je cílená nenávist proti umělecké kritice islámu či islamismu. Není asi náhodné, že úplně nejvíce popouzí islamisty kombinace kritiky a humoru. V roce 2005 uveřejnil známé karikatury Proroka dánský list Jylland-Posten a autor nejznámější karikatury Mohameda s bombou místo turbanu Kurt Westergaard má za sebou už několik pokusů o zavraždění, naštěstí zatím neúspěšných.

Co se stalo v Paříží, je tak nové rozměrem šílenosti, nikoliv šíleností samotnou. Pokud má být pařížský útok opravdu předělem, pak je potřeba říci, co má být jinak, a zároveň to odpovídá liberální tradici Evropy. Možností se moc nenabízí. Tedy pokud nepřistoupíme na extrémní paušalizující vidění muslimů, jak to předvádí v Česku například Tomio Okamura.

Jaká bude Francie v roce 2022?

Než autoritativně mluvit o nepochybném historickém předělu, je mnohem lepší zdůrazňovat potřebu „nesmlouvavé, ale nikoli hysterické reakce“. Na prvním místě musí být vedle rozhodné obrany svobody slova i rozpletení motivů útočníků. Nestačí vrahy strčit do škatulky islamistických fanatiků. Je náhodné, že se útok stal zrovna nyní, když vyšla na obálce týdeníku karikatura spisovatele Michela Houellebecqa odkazující na jeho novou protiislámskou knihu? Na obálce je kontroverzní francouzský spisoval, který mumlá, že v roce 2015 přijde o všechny zuby a v roce 2022 bude slavit ramadán.

Popudil islamisty tento obrázek více než předchozí mnohem drsnější urážky s přímo zpodobněným Prorokem? Kniha Houellebecqa vychází až tento týden, ale už unikla na internet a vyvolala svým příběhem politické vášně. Autor nabízí v díle Soumission (Podrobení) temnou vizi Francie, kdy se v roce 2022 mainstreamová levice a pravice spojí v prezidentském souboji za fiktivním muslimským kandidátem Mohamedem Ben Abbesem, jen aby v druhém kole volby nezvítězila reálná krajně pravicová politička Marine Le Penová. Evropská unie se rozroste o Turecko a další muslimské severoafrické země. Obyvatelstvo přejde ve velkém k islámu, třeba i proto, že muže láká vidina polygamie.

Potřeba průzkumu nenávisti

Autor odmítá, že by kniha byla otevřeně protiislámská (byť svojí kritikou islámu se nijak netají) či že jde o podporu Le Penové. Kniha se teprve dostává na pulty, ale kdo četl nějaký předchozí Houellebecqův román, třeba nejznámější Rozšíření bitevního pole, pak ví, že půjde nejspíše o mnohovýznamovou hru bez jasné kauzality, nikoliv plytký politický manifest Národní fronty Le Penové. Je možné, že byla tato negativní vize uchvácení Evropy islámem pro vrahy silnějším spouštěčem k vraždění než předchozí mnohem explicitnější výsměch Prorokovi?

Jakmile se ve společném otřesení ujistíme o samozřejmých věcech, tedy o rozhodné obraně svobody slova a společném boji proti terorismu, pak přejděme právě k otázkám, co a proč nejvíce irituje islamisty na svobodné, liberální Evropě. Jen takovýmto „rozšířením protiislamistického bitevního pole“ se totiž dostaneme k uvážlivé reakci, jak islamistickému terorismu správně čelit.