Na které straně břehu chceme stát?

Litva, stejně jako ostatní země, které rozšířily Evropskou unii v květnu roku 2004, se zavázala „činit všechny kroky pro přijetí společné měny euro“. Z těchto deseti zemí zavedlo společnou měnu Euro již sedm z nich – Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta a Kypr. Na druhé straně břehu tak již zůstává jen Česká republika společně s Polskem a Maďarskem.

Je dobré připomenout, že Litva se stala již devetenáctou zemí eurozóny a přes skeptické názory ekonomů o rozpadu eurozóny se od začátku krize v roce 2008 počet členských zemí naopak zvyšuje. Současná eurozóna počtem obyvatel překračujícím 330 milionů se podílí 65 % na celkovém počtu obyvatel EU. Její hospodářský potenciál (měřený hrubým domácím produktem ve standardu kupní síly) tvoří více než 70 % celkové produkce EU. Přes obavy o další vývoj v Řecku nebo Itálii se projekt měnové integrace jeví spíše jako úspěch než zdroj permanentní nestability. „Dovybavení“ eurozóny chybějícími institucionálními prvky jako je bankovní unie, fiskální unie nebo vlastní rozpočet umožňující vyrovnávat asymetrické šoky dělá z eurozóny atraktivní cíl i pro další země.

S ohledem na výše uvedené tedy není otázka České republiky zda zůstat bokem, ale jak rychle následovat dnes již většinu nových členských zemí. Jako optimální se jeví koordinace přípravy na vstup především s polskou ekonomikou. V okamžiku, kdy polské autority rozhodnou o přípravě na členství v eurozóně, což se dle mého názoru stane již v průběhu letošního roku, by měla vláda ČR rychle rozhodnout o vstupu do systému ERM2 a zahájení příprav na přijetí eura. Jak ukazuje ekonomický vývoj Slovenska, nejvíce srovnatelné ekonomiky, ztráta autonomie v oblasti monetární a měnové politiky není žádným významným šokem pro malou otevřenou ekonomiku a to ani v období ekonomické krize. Česká republika patří k jádru EU a to je dnes již zcela jednoznačně tvořeno právě zeměmi eurozóny.