Napodruhé

Litevský „second servis“ úspěšně přeletěl síť maastrichtských kritérií a 1. ledna 2015 zapadl míček do vytyčeného čtverce členských zemí společné měny. Nicméně, v roce 2006 servírovala Litva poprvé, ale z důvodu inflačního kritéria nebyla doporučena pro vstup do eurozóny. Rozhodčí hlásili „aut“.

Země tehdy velmi těsně nesplnila důležité konvergenční kritérium a Litevci byli tehdy, eufemisticky řečeno, rozčarováni. Důvodem pro tehdejší nepřijetí Litvy byla nepříznivá realita výhledu vývoje inflace pro další roky, jež poukazovala na její další zvyšování a zjevný trend „(ne)přiblížení se k referenčním inflačním hodnotám" v následujících letech. Pro úplnost připomeňme, že se tak stalo pouhé dva roky po vstupu Litvy do Evropské unie a pouhé dva roky před nepředvídanou hypoteční krizí ve Spojených státech amerických. Litevci tehdy v rozhořčení marně poukazovali na gigantické neplnění maastrichtských kritérií a Paktu stability a růstu stávajícími zeměmi eurozóny.

Současný litevský premiér Algirdas Butkevicius ne nadarmo prohlásil, že jde z velké části i o geopolitický tah a guvernér litevské centrální banky Vitas Vasiliauskas nedávno konstatoval: „…čím blíže jsme k Západu, tím dál jsme od Východu“. Není od věci poznamenat, že Litva uvedla v prosinci velmi krátce (5 dní) armádu do bojové pohotovosti v odpovědi jak na aktivitu ruských vojsk za vlastní hranicí, tak na množení se přeletů ruských letadel nad Baltským mořem. Chtělo by se v této souvislosti spekulovat o současné situaci v eurozóně a o uváženosti litevského kroku. Dají se citovat poslední prohlášení z německé strany, množí se zprávy o možném odchodu Řecka z eurozóny, komentátorům učarovala varianta řetězové reakce odchodů ostatních zemí PIGS a tak podobně.

Argumentovat obyvatelům Pobaltí ekonomickými daty a případnou účastí v „klubu věřitelů“, stejně tak jako vyvozovat z tohoto kroku důsledky (příklady) pro nás a jiné postkomunistické země, bude rozpravou černé a bílé. Litevci po svém neúspěchu při prvním servisu nechtěli o společné měně více slyšet. Dlouhodobě neutěšená geopolitická situace však tlačila Litvu na Západ a úsilí třímilionového národa symbolicky vygradovalo ve chvíli, kdy stejně postsovětská Ukrajina nemá stabilně definovánu východní hranici. Státy Pobaltí mají nejvíce negativní zkušenost z období Sovětského svazu ze všech zemí současné Evropské unie a úprk směrem k Bruselu je nyní více než pochopitelný.