Putinova interdependence

Někde ve strategickém počítači Vladimira Vladimiroviče se asi stala chyba. Hra na domácím hrišti skrze zahraniční výpady (Krym, Ukrajina) se nějak vymkla z kloubů a politicko-ekonomický bumerang teď tvrdě zasahuje zpět na ruské půdě. Jistěže, ruská hrdost zůstává, stejně jako dobře živené nacionalistické přesvědčení, že za všechno zlé mohou západní země, které se proti Rusku spikly. Těžko se ale ruský vůdce teď doma vyhne sílícímu názoru, že trochu přecenil své možnosti, zejména když kvůli němu – západní sankce se sešly s poklesem cen ropy – prodělávavají i nejbohatší Rusové. Přesněji: že Rusko přece jen není na geopolitické a ekonomické mapě světa tak výjimečné a mocné, aby si mohlo dovolit cokoliv.

Pro Vladimira Putina to zatím neznamená skoro nic. Ještě nějakou dobu může vydržet se starou strategií, pokud se situace rychle uklidní. To se ale nemusí nutně stát, a tak i Putin bude muset časem přijmout jako fakt to ošklivé slovo „interdependence“. Vzájemná závislost, říká se tomu fenoménu česky.

I politická hra v globálním světě má svá pravidla. Západní země, vystrašené z propadu Ruska, to vědí moc dobře. Proto celou dobu brzdily rétoriku a přejí si dnes spíše klid v ruské ekonomice. Vladimir Putin, přesvědčený o síle ruského nerostného bohatství, si to zatím otevřeně nepřiznal. Pomůže-li dnešní krize k tomu, aby se Putin stal „interdependentním politikem“, pak bude mít smysl.

Ale řekněte medvědovi, přirozenému samotáři, že v lese jsou i další zvířata, která chtějí dobře žít.