Evropa v bodě obratu

Ekonomický vývoj tohoto roku v Čechách, Evropě, ale i globálně, ukazuje výraznou vazbu mezi politikou a celkovými náladami obyvatelstva a vývojem hospodářství.

Začněme Českou republikou – ekonomika se vrátila k růstu, spotřeba domácností se začala zvyšovat, nezaměstnanost klesat, schodek rozpočtu rovněž a na trhu celkově sílí optimismus. Přínos konkrétních hospodářských opatření Ministerstva financí přitom nebyl v zásadě žádný – rozpočet byl připraven jinou vládou a významnější ekonomické reformy schvalovány nebyly. Přesto je vliv politických změn výrazný: v zemi zavládl pocit, že krize, škrty, úspory a celková nejistota s novou vládou pominuly a život se vrací k normálu. Politická scéna se zklidnila, katastrofické scénáře se přestaly probírat v médiích a chování ekonomických subjektů tomu začalo odpovídat. Jistě, překonání hlavní fáze krize v EU a alespoň dílčí obnovení růstu v eurozóně má také zásadní vliv, ale obrat ve vnímání obyvatel a firem jej výrazně posiluje.

V Evropě pak sice pominula nejvážnější rizika rozpadu eurozóny a dalšího prohlubování krize, řada zemí ale stále řeší vážné problémy (Řecko, Portugalsko, ale také třeba Francie) a v mnoha z nich nastal na politické scéně jakýsi posttraumatický šok. Zatímco v době nejhlubší krize docházelo k sociálním protestům, ale na politické scéně nijak dramaticky neposilovaly radikální síly, v tomto roce se situace začala na mnoha místech měnit. V Řecku má šanci na vítězství v případných předčasných volbách ultralevicová Syriza, nejsilnější stranou ve Francii se v mnoha průzkumech stává Národní fronta, ve Španělsku sílí podpora populistického hnutí Podemos, jehož předseda Iglesias například považuje za vzorový model demokracie současnou Venezuelu(!). Nálady v řadě dalších států (Británie, Itálie atd.) jsou podobně poznamenány únavou, nedůvěrou v politickou reprezentaci a větším příklonem k (v lepším případě) netradičním řešením v ekonomice i politice.

Za událost roku lze proto v pozitivním smyslu považovat především jednu změnu globální, a tou je vývoj cen ropy a energií vůbec. Jedním z hlavních důvodů politické nestability a rizik ve světě byla od 70. let skutečnost, že ekonomický vývoj klíčovým způsobem ovlivňovala cena ropy. Její největší naleziště jsou přitom z velké části v zemích, které jsou buď nedemokratické, nestabilní, nebo alespoň Západu nepřátelské (Rusko, Írán, Írák, Venezuela, atd.). Důsledky využívání břidlicového plynu a snižování cen dalších alternativních zdrojů energie tak zvyšuje nezávislost euroatlantické části světa na těchto zemích a zároveň výrazně oslabuje režimy, které v některých z nich vládnou. A to je zřejmě největší důvod k optimismu, který rok 2014 přinesl.